Senzitivní období a jak je podpořit doma

„Období zvýšené vnímavosti jsou ohraničené časové úseky v životě jedince, zejména v jeho raném věku, kdy do popředí vystupuje nějaký zvláštní specifický sklon. Jedná se o určitou přechodnou vlastnost omezenou na dobu získávání nějakého jednotlivého rysu. Jakmile je tento rys nebo povahový prvek získán, ona zvýšená citlivost se ztrácí.“ Maria Montessori

Senzitivní období je doba zvýšené citlivosti na nějakou aktivitu, doba, kdy je dítě téměř posedlé něčím, co se chce naučit, co chce pochopit. Dítko opakuje určitou aktivitu pořád dokolečka, dokud nemá pocit, že ji zvládlo a může přejít k něčemu jinému. Tato období ale netrvají věčně. Většinou je to nějaký omezený čas, kdy tato zvýšená citlivost trvá. Po získání těch zkušeností, po kterých dítě prahne, období ustává a už se nikdy nevrátí v takové intenzitě jako poprvé. Podle M. Montessori je velmi důležité, aby v tomto období nestálo nic v cestě tomu, aby dítko mohlo procvičovat to, co ho zrovna táhne: „Pokud nemá dítě možnost jednat v souladu s pravidly svého senzitivního období, příležitost k přirozenému dobývání okolního světa je ztracena, a to ztracena navždy.“ Maria Montessori

Někteří psychologové tento jev označují jako „okno příležitosti“.

Na jednom kurzu nám lektorka popisovala senzitivní období asi takto. Dítko ví, jaké schopnosti chce získat, ví, kam směřuje, jako když zadáme adresu do GPSky a ta prostě ví, kam chceme jet. Ve chvíli, kdy my nepoznáme, o co dítěti jde, tak mu často stavíme do cesty různé překážky, zdi a někdy ho od určité činnosti úplně odřízneme. To by se dalo srovnat k tomu, když cestou v autě zabloudíme nebo narazíme na nějakou objížďku. Dítě pak udělá cokoliv, aby se vrátilo zpět na svou cestu, aby šlo dál ke svému cíli. Stejně tak jako vás GPSka bude navádět na správnou cestu a nenechá se odbít. Navigace uvnitř dítěte ho také navádí a směřuje. Jaká jsou tato období a jak je můžeme podpořit?

Jazyk

Děti vnímají melodii jazyka ještě v bříšku u maminky. Okolo prvních narozenin pochopí, že vše má své pojmenování. Proto začnou ukazovat okolo a snaží se si zapamatovat slova, která používáme. Okolo druhého roku věku je jejich citlivost k jazyku na špici. Děti si neustále něco povídají, štěbetají, opakují vše, co jim řekneme. Okolo 4. roku děti objevují znaky – písmena. Nadšeně je zkoumají, obtahují, chtějí se podepsat, chtějí jim rozumět. V tomto období je pro děti velmi jednoduché se naučit psát a později také číst.

Dětem od 0 do 3 let dáváme slova pro vše, na co narážíme. Přestože si s dětmi ještě tolik nepopovídáme, o konverzace se pokoušíme, dítě začleňujeme do rozhovorů. Pokud dítě ještě neumí mluvit, stále velmi aktivně poslouchá. K tomu, aby se z jazyka naučilo co nejvíce, nestačí, když bude poslouchat cédéčka nebo televizi. Potřebuje emoční zapojení – hlas jeho maminky a dalších lidí, kteří jsou mu blízcí. O čem si máme s takovým miminem povídat? O všem! „Dobré ráno, jak ses vyspal? Vypadáš spokojeně…“ O tom, co se děje, co se bude dít. „Zvednu tě, půjdeme ti vyměnit plínku.“ Na dítě se díváme, když s ním mluvíme – sleduje naše rty, náš obličej. Dítě absorbuje všechen jazyk, který mu dáme k dispozici – jediným limitem je limit, který my sami stanovujeme.

S dětmi čteme. Všechny děti milují čas, kdy jsme s nimi, jen pro ně a čteme jim. Uspokojujeme jak jejich touhu po slovíčkách a jazyku, tak jejich emoce. Písničky, zpěv, hudba  – při propojení slov a hudby dítě používá obě mozkové hemisféry.

Pokud se dítě učí více jazyků najednou, je třeba být konzistentní – jeden člověk, jeden jazyk. Je třeba, aby člověk mluvil pouze jedním jazykem (např. máma česky, táta anglicky). Pokud by jeden člověk mluvil na dítě více jazyky, dítě nepozná rozdíl a bude jazyk také motat.

Dítěti nedáváme jen obecné názvy – např. květina. Dáme mu konkrétní jména pro všechno: gerbera, slunečnice, sedmikráska… Dítě s radostí absorbuje jména všech zvířat nebo i názvy hudebních skladeb! Pojmenováváme i zážitky. Mnoho názvů se musíme naučit i my sami.

S příchodem citlivosti k psaní a čtení přichází velmi zajímavé období, které může být stejně tak hravé a zábavné jako učení se mluvit. Hrajeme fonetické hry, ve kterých dítě poznává první či poslední písmeno ve slově nebo se učí hláskovat celé slovo. Můžeme využívat smirková písmena, pohyblivou abecedu. Vytiskneme třísložkové karty s tématy, které dítě zajímá. Můžeme hrát hry s psanými příkazy, můžeme přikládat psané názvy k různým předmětům.

Citlivost na řád, pořádek

Toto senzitivní období přichází okolo půl roku dítěte a trvá přibližně do třetího roku. Dítko je v tomto období velmi citlivé na řád – na denní rutinu a na to, že věci jsou přesně tak, jak je očekává. Vrchol nastává opět okolo druhého roku. Prostředí bychom v této době měli mít upravené tak, aby bylo velmi dobře zorganizované, aby dítě chápalo, proč jsou věci tak, jak jsou. Pokud v této době dítko vidí, že každá věc má své místo, kam patří a naučí se věci na jejich místo vracet, zvnitřní si tyto zkušenosti a nese si s sebou tento „vnitřní řád“ po celý život.

Doma bychom mohli v tomto období dítěti pomoci stanovením si jasných rutin, např. při odchodu ke spánku – večeře, uklizení prostředí, odchod do koupelny, koupel, zuby, postel, čtení si, zhasnutí a spánek. Děti potom jasně ví, co přijde a dělá jim to dobře. Naopak, když potom něco neprobíhá tak, jak má, dítě je nejisté, roztěkané, nervózní.

Pomoci by nám mohla také nějaká základní pravidla, např. že si hrajeme jen s jednou věcí a než si vezmeme další, první uklidíme. Můžeme používat kobereček, který ohraničí pracovní prostor dítěte stejně dobře jako stůl. Otevřené police pomohou při udržování pořádku lépe, než krabice s hračkami, kde dítě nemůže nikdy nic najít. Můžeme např. různé přihrádky a košíčky polepit obrázky, které budou označovat, co do nich patří.

Je velmi důležité si uvědomit důležitost tohoto senzitivního období v tom smyslu, že dítko utváří samo sebe (a budoucího dospělého člověka) právě z prvků svého prostředí.

Zájem o malé detaily

Okolo druhého roku přichází na krátkou chvíli období zájmu o maličké věci, o malé detaily. O malé broučky, mravence, detaily v obrázcích. Toto období přichází v momentě, kdy dítě začne ukazovat ukazováčkem.

Tento zájem může pomoci dalšímu vývoji koordinace oka a ruky. Jako každé další senzitivní období, je dobré si ho všimnout a podpořit dalšími aktivitami.

Zdokonalení pohybu

Toto senzitivní období začíná, když se dítě poprvé posadí. Dítě chce zdokonalit všechny své pohyby. Nestačí mu, že chodí, chce chodit např. po rovné čáře, přeskakovat spáry v chodníku, chce se naučit chodit pozpátku, skákat na jedné noze apod.

Citlivost mizí okolo 4. roku života dítěte, ve chvíli, kdy má pocit, že ovládá své tělo perfektně. Po čtvrtém roce přichází na řadu další pohyby, specifické – jízda na kole, na kolečkových bruslích. Okolo čtvrtého roku se zdokonaluje i držení tužky.

Pro dítě je velmi těžké se nehýbat. Často mu velmi stěžujeme život tím, že chceme, aby bylo v klidu, sedělo. Doma bychom se měli snažit dítěti umožnit tolik pohybu, kolik potřebuje. I v aktivitách jako je např. čtení, je možné mít pohyb (např. kartičky s pohybovými příkazy). Potřebu se hýbat bychom měli vést v patrnosti při přípravě všech aktivit.

Vytříbení smyslů

Toto senzitivní období začíná již před narozením (dítě slyší, cítí hmatem, ochutnává již v děloze). Do věku okolo tří let děti absorbují vjemy ze svého okolí podvědomě. Je dobré jim v této době poskytovat příležitosti si uvědomovat tyto smyslové vjemy. Zvedat ho tam, kam nedosáhne, upozorňovat ho na různé povrchy, barvy… Po třetím roku dítě již vědomě pracuje s vjemy z okolí. Nejen že hladí „hladké“ a „hrubé“, ale je schopné si i uvědomit a říct: „Jé, to je krásně hladké!“

Protože smyslově je dítě citlivé až téměř k pátému roku života, využíváme toho např. i při učení jazyka (smirková písmena, pohyblivá abeceda…). Puzzle kousky v různých mapách nebo biologických sadách mají různé tvary, které dítě přitahují. Na procvičování smyslů máme mnoho pomůcek, např. barevné destičky, čichové dózy, hmatové destičky, zvukové válečky… A velmi mnoho pomůcek jde také vyrobit doma.

Sociální vztahy, společenské chování

Mezi druhým a třetím rokem si dítě začne uvědomovat, že svým chováním ovlivňuje také chování svého okolí vůči němu. Přichází také období, kdy dítko chce mít svého dobrého kamaráda.

Na vrcholu tohoto období (po čtvrtém roce života) se děti velmi usilovně zajímají o určitá pravidla společenského chování. Toto je to nejlepší období na lekce, které dítěti dají možnost se omluvit, poprosit o něco, poděkovat, komunikovat po telefonu, mluvit s cizími lidmi. Děti v této době můžeme naučit jak mluvit přirozeně, bez kňourání a křiku, jak se mohou představit, jak mohou ostatní podpořit, jak ostatní nepřerušovat, když hovoří. Témat je mnoho a jdou podat milou formou, zábavně a bez poučování.

Je důležité si uvědomovat, že přestože dítě začíná vnímat ostatní lidi okolo sebe, stále utváří svou vlastní osobnost. Je velmi nezbytné, aby bylo dítě schopné říct: „Já to udělám sám.“, „Já chci…“, „Já potřebuji…“. Tento způsob vyjadřování mu pomáhá se sebe-utvářet a my bychom ho neměli potlačovat.

Tím, že si budeme uvědomovat senzitivní období našich dětí, budeme s nimi pracovat a podporovat je, pomůžeme dítěti rozvinout na plno jeho potenciál a co víc – podpoříme jeho lásku a nadšení pro učení se a objevování!

“Když je jedno duševní zanícení vyčerpáno, vzplane další. Dětství tak přirozeně plyne od jednoho výboje k druhému v neutuchajícím rytmu, který je páteří jeho radosti a štěstí.“ Maria Montessori