Senzitivní období

Tento článek je druhý ze série „Základy Montessori“, která si klade za cíl objasnit klíčové pojmy Montessori filozofie. Tyto pojmy jsou základními stavebními kameny jak v metodě Montessori, tak i v chápání lidského vývoje jako takového.

Koncept senzitivních období se nevyskytuje pouze v Montessori. Samotný termín pochází z biologie a v souvislosti s vývojovou psychologií se objevuje už v práci Édouarda Séguina a Jean Marca Gasparda Itarda, zaměřující se na vážnou deprivaci u dětí a z toho vyplývající poškozený vývoj.

Stručně řečeno teorie senzitivních období uvádí, že v lidském vývoji existují určitá stádia, během kterých je jedinec obzvláště citlivý k určitým podnětům kriticky důležitým pro další růst. Pokud podněty chybí, vývoj je nedostatečný nebo narušený. Pozdější terapeuticko-pedagogické nápravy mohou, ale nemusí být možné. V každém případě bude třeba vynaložit větší úsilí a výsledky budou menší. Jako příklad lze uvést dítě, které se narodí hluché: pokud sluch nebude zavčas obnoven (třeba kochleárním implantátem), dítě se nenaučí mluvit. Nicméně načasování zákroku je kritické: pokud bude implantát použit příliš pozdě (po skončení senzitivního období), mluvená forma jazyka nikdy nedosáhne věkově přiměřené úrovně slyšícího dítěte. Podle studie z roku 2007 je hraničním bodem věk dvou let.

V dnešní době jsou senzitivní období široce přijímána a dokumentována v rámci moderních teorií lidského vývoje a jejich koncept je dobře známý jak mezi rodiči a pečovateli (zejména co se týká fyzického a smyslového vývoje), tak i v medicíně. Montessori metoda se ovšem vymyká v tom, že jako jediná zkoumá a uplatňuje znalost duševních senzitivních období pro účely rozvoje a výuky; také jde ještě o kus dál a všímá si vlastní činnosti dítěte.

Podle doktorky Montessori se senzitivní období týkají mnoha aspektů vývoje mozku, nejen mluvy a smyslových vjemů. Sama vypozorovala senzitivní období například pro enkulturaci, vzory a idoly, férové chování a spravedlnost. Díky tomu, že dětskou činnost respektovala a pozorovala, tím identifikovala klíčový prvek senzitivního období: to, že se projevuje řízenou, smysluplnou a soustředěnou činností dítěte.

Doktorka Montessori stanovila, že manifestace senzitivních období fungují jako vnitřní “hodiny” (v období absorbující mysli je nazýváme “vnitřním učitelem”): pomáhají dítěti identifikovat ty prvky prostředí, které budou nejlépe naplňovat aktuální vývojové potřeby. Od okamžiku, kdy dítě tyto prvky najde, začne vynakládat velké úsilí a energii k právě té činnosti, která mu umožní podnětu naplno využít. Až když si vezme to, co potřebuje, senzitivní období odezní: dítě ukojilo svůj hlad a může se posunout dál. Jak říká Marie Montessori:

Senzitivní období znamená neodolatelný zájem o určitou část prostředí, který dítě donutí k činnosti – ideálně do práce v prostředí. Prostřednictvím této práce může docílit trvalého získání vlastnosti.

Jakou roli hrají rodiče?

Doktorka Montessori nám znovu a znovu opakuje, že klíčovou rolí rodiče je dát prostor; a často to myslí doslovně.

Znalost senzitivních období je nedocenitelným nástrojem pro všechny rodiče nebo pečovatele, protože jim umožňuje připravit prostředí a zajistit tak, že dítě bude mít dopředu všechno potřebné k dispozici. Například bude mít po ruce pastelky ve chvíli, kdy dospěje do senzitivního období pro čmárání a kreslení, a nebude tak muset rozmazávat po stolech a zdech jídlo.

Toto není vtip ani nadsázka. Pokud to nevyznělo zcela jasně z předchozí části textu: děti musí naplnit potřeby senzitivních období proto, aby správně rostly a plně se vyvíjely. Je to pro ně hnací síla, naléhavé nutkání, jejich doslovný boj o přežití. Velmi malé děti nemají kontrolu nad aktivitou, kterou jim diktují vývojová senzitivní období: upřednostní tuto aktivitu před milovanými hračkami i osobami, do jisté míry i před jídlem a spánkem. Pokud jim v tom bude někdo bránit, můžou se vztekat, křičet nebo neutišitelně plakat.

Druhou věcí, kterou by si rodiče a pečovatelé měli z tohoto článku odnést, je, jak rozpoznat a rozumět dítěti, které je v zajetí senzitivního období. Často nerozumíme činnosti dítěte a tomu, “co z ní má”. Doktorka Montessori nás vyzývá k tomu, abychom respektovali všechny přijatelné formy činnosti dítěte, což platí dvojnásobně pro činnosti, které mají uspokojit senzitivní období. Jak je ale rozpoznáme?

• Dítě je plně soustředěné na svou práci. Vezměme si třeba dítě, které se učí vstát: soustředí své úsilí jen na gauč, kterého se drží a podlahu, na kterou padá. Ignoruje hračky, rodiče, svačinu připravenou na stole.
• Dítě je velmi odolné vůči neúspěchu a vyvíjí velké úsilí, často činnost opakuje. Vytáhne se nahoru, zakolébá se a spadne zase zpátky na zadek. Vytáhne se nahoru, pustí se, spadne… znovu a znovu, stále dokola.
• Dítě se dostane do bodu, kdy je uspokojeno, s činností skončí, ale působí spíše osvěženě než unaveně. Po chvíli si například všimne maminky a odleze za ní, aby se mohlo pomazlit.

Pokud vypozorujete všechny tyto znaky, jste svědkem vysoce přínosné vývojové aktivity. Pozorujte, užívejte si to a pokud je to alespoň trochu možné, dítě nevyrušujte.

Někdy samozřejmě budete muset zasáhnout. Dítě se například, pokud se vrátíme k předešlé situaci, nebude přidržovat gauče, ale rozviklané poličky nebo záclony. Pokud můžete, nabídněte mu alternativu – bezpečnou a vhodnou cestu, kterou uspokojí ten samý impuls – pastelky a papír místo přesnídávky a zdi.

Důležitá senzitivní období

Senzitivní období nejsou vlastností jen nejranějšího dětství, ale rozhodně je jich v tomto věku nejvíc a jsou pro práci s malým dítětem velmi důležitá. Jedná se koneckonců o období “psychického embrya”, kdy se vytváří základ celé osobnosti dítěte.

• Pořádek, řád
  Novorozenec – “cizinec v cizí zemi” – vstřebává už dlouhou dobu před narozením mnoho informací a nemá žádný rámec, podle kterého by si je třídilo a pořádalo. Proto je uspořádané prostředí klíčové a dítě bude vyhledávat řád a bude znepokojeno jeho absencí. Toto období vrcholí kolem dvou let života a postupně slábne v průběhu první vývojové fáze.
• Jazyk
  Senzitivní období pro jazyk začíná a projevuje se již před narozením, vrcholí v batolecím období a postupně odeznívá ke konci druhé vývojové fáze. Během této doby dítě potřebuje vnímat lidskou řeč, a to velmi specificky: od lidí, kteří mluví přímo na něj (televize nebo rádio mu ji nikdy nenahradí).
• Pohyb
  Už od narození dítě pozoruje pohyb ostatních okolo a napodobuje ho. Naše pohyby, kterými nevědomě vyjadřujeme emoje, gesta nebo dokonce chůze jsou součástí naší kultury a vytváří řeč těla, kterou se dítě učí stejně jako řeč mluvenou. Toto období začíná krátce po narození a mizí kolem čtyř let.
• Společenské chování
  V dospělosti může být napodobování společenského chování cíleným úsilím, formou respektu nebo vyjádřením úcty. U dítěte je napodobování něco jiného: konstruktivní snaha vytvořit nová spojení v mozku, asimilace v pravém smyslu slova. Je tak samozřejmě zásadní, abychom dítěti představili přesně to chování, které chceme, aby přijalo za své – tedy například ty projevy zdvořilosti, laskavosti a ohleduplnosti, které jsou důležité v naší společnosti. Toto období začíná s koncem symbiotické vývojové fáze.
• Asimilace obrazů
  Od narození děti soustředěně pozorují objekty, lidi a situace – vytvářejí si referenční body a učí se orientovat se ve svém prostředí. Proto si zakládáme na tom, aby výhledu nic nebránilo a děti měly zároveň možnost dívat se na širokou škálu hezkých a zajímavých předmětů.
  Do šesti let, kdy toto období končí, probíhá asimilace obrazů plně pouze v případě, že ji může dítě doplnit haptickým vjemem. Proto by malé děti měly mít možnost si toho co možná nejvíce osahat (popřípadě vložit do úst).
• Malé předměty
  Přestože ne vždy je to považováno za senzitivní období, ve věku jednoho roku (v období prudkého rozvoje jemné motoriky) děti rozvíjí specifickou afinitu pro malé detaily a velmi malé předměty v prostředí. Toto období končí mezi třemi a čtyřmi lety věku.
• Tříbení smyslů
  Dítě, “nevědomý tvůrce” v prvních třech letech života, chce napodobovat ostatní lidi v prostředí, záhy se ale mění v “uvědomělého pracovníka”. Ten se chce zdokonalovat a bude se vědomě a opakovaně cvičit, aby získal danou dovednost a vytříbil si smysly. Toto období začíná krátce po třech letech věku a mizí s koncem prvního vývojového stádia.

Později se senzitivní období stávají méně definované v čase a jsou více a více dané individuálním vývojem. V druhé vývojové fázi (ve věku od 6 do 12 let) děti vstupují do senzitivního období pro abstrakci a představivost a vzhledem k tomu, že prochází tímto přechodem v myšlení a vnímání světa, vyžadují úplně jiný didaktický přístup. Dosahují nové citlivosti pro socializaci, hledají vlastní místo ve skupinách a hierarchii svých kamarádů, uctívají svoje vzory jako hrdiny a ocitají se v senzitivním období pro morální uvažování, férovost a spravedlnost.

Během třetí vývojové fáze, mezi 12 a 18 lety, si adolescent prochází novým “sociálním zrodem” v rámci společnosti. Poprvé začíná budovat také svou sexuální identitu. Jeho citlivost se obrací k vlastnímu významu a hodnotě ve společnosti a ke konceptu sebe sama jako romantického partnera. Toto období můžeme rovněž označit senzitivním obdobím pro sebepojetí, protože adolescent usiluje o to definovat sebe a svůj vztah k širší komunitě.

Senzitivní období pokračují dokonce v dospělosti, byť ve velmi individuálním tempu a v podobě, která velmi závisí na dřívějších zkušenostech. Také jsou většinou méně silné. Dá se mluvit o senzitivních obdobích pro vyšší vzdělání, nástup do práce, založení rodiny i o nechvalně proslulé krizi středního věku a odchodu do důchodu.
Důležité zde není snažit se definovat vývojové fáze, ale chápat a respektovat cykličnost individuálního vývoje během celého života:pozorovat, snažit se porozumět a respektovat vlastní potřeby a citlivosti během života.

Jinými slovy:

“Napomoci životu, ale poskytnout mu dostatečnou svobodu k vlastnímu vývoji – v tom je primární úloha vychovatele.”