První týdny ve školce. Jak ustát loučení?

Před dosažením věku dvou let prochází dítě sérií vývojových změn, díky kterým začíná potřebovat nové sociální prostředí. Ačkoliv rodiče pro ně zůstávají i nadále hlavní jistotou v jejich životě, potřebují děti v této fázi rozšířit své sociální obzory, dostat příležitost kontaktu s vrstevníky, a získat zkušenost společenské nezávislosti. Je to veliký a zásadní krok: děti se učí přechodně fungovat bez rodičů, v kolektivu kamarádů a učitelů.  

DÍTĚ CÍTÍ VAŠE EMOCE

Nástup dítěte do mateřské školy bývá nezřídka daleko těžší pro rodiče než pro dítě samotné. Zatímco dítě se ve školce setkává s novými zkušenostmi, kamarády a činnostmi, rodiče se obvykle musejí vrátit do práce a k tomu velice často bojují s pocity viny, strachu a bolesti. Pokud se v takových pocitech poznáváte i vy, nebojte se přiznat si je, uznat jejich oprávněnost a vyhledat pomoc a podporu, ať už doma u partnera, od přátel, ale také od školy samotné.

Děti také dokážou velmi dobře vycítit skutečné emoce svých rodičů. Rychle pochytí a samy přejímají jejich váhání, nervozitu nebo stres. Proto je pro ně v náročných nebo nových situací důležité vidět, že i jejich rodiče se cítí sebejistě a uvolněně, a že z nich mají radost.

CO TEDY KONKRÉTNĚ DĚLAT A ČEMU SE NAOPAK VYHNOUT?

V praxi to pro vás znamená zejména důležitost působit klidným a uvolněným dojmem, když přivádíte dítě do mateřské školy. Snažte se nepůsobit rozrušeně a nešťastně, a rozhodně se dítěti neomlouvejte nebo ho nelitujte, že „už musí“. Nejlepší je prezentovat celou záležitost věcně a samozřejmě: „Mám tě rád a rád s tebou trávím čas, ale teď je třeba jít do školky. Já s tebou do třídy nepůjdu, ale vrátím se pro tebe později.“ Pokud má malé dítě hodně velký strach, může pomoci, když mu necháte s sebou něco svého: „Tady máš můj šátek, můžeš mi ho pohlídat a vrátit mi ho, až tě zase vyzvednu.“

Neváhejte a neodkládejte odchod kvůli tomu, že dítě pláče nebo je nešťastné. Nesnažte se s ním vyjednávat nebo slibovat, že „mu to vynahradíte“, a určitě nezůstávejte nebo se nevracejte, jestliže jste už řekli, že odcházíte. Tím vším bude vaše dítě jen o to víc zmatené a rozrušené. Pokud budete jednat sebejistě a klidně, dáte tím dítěti jasně najevo: „Vím, že jsi tady v bezpečí a bude o tebe postaráno, cítím se tu dobře a ty můžeš také.“ Mnoha dětem pomáhá zavést nějaký jednoduchý rituál, který budete opakovat každý den: objetí a tři pusy na rozloučenou, plácnutí, nebo cokoliv jiného, co se dítěti líbí a do čeho se zapojí.

VYHNĚTE SE MILOSRDNÝM LŽÍM

Jednou z nejčastějších chyb, kterých se s dětmi často dopouštíme, jsou „milosrdné lži“, kterými se je snažíme utěšit. „Za minutku jsem zase zpátky“ nebo „Neodejdu úplně, budu sedět na chodbě.“ Mnohem lepší a ve výsledku užitečnější je namísto toho dítě naučit, že se může vždy spolehnout na to, co říkáte – i když by v tu chvíli raději slyšelo něco jiného. Stejně tak se nesnažte například se „odplížit“, když se dítě zrovna nedívá. Tím, že se rozloučíte, můžete sice vyvolat pláč nebo protesty, zároveň ale posilujete důvěru a jistotu dítěte a investujete tak do budoucna.

Určitě nenuťte malé dítě, aby podávalo ruku, zdravilo nebo dokonce objímalo učitele, pokud to samo nechce. Rozhodně nás to nijak neurazí! Pokud si s námi ráno podáte ruku a pozdravíte nás, i vaše dítě po vás časem rádo zkopíruje vaše jednání až bude samo připravené.

Zdroj: The International Montessori School of Prague

www.montessori.cz