Může Montessori třída jezdit na kolech? Příběh z Filipín, který vás zahřeje u srdce.

Když si představíme Montessori třídu, obvykle si vybavíme klidný vnitřní prostor: zaplněný přirozeným světlem, nízkými policemi a pečlivě připravenými pomůckami. Ale co když by se tato třída pohybovala po úzkých uličkách na třech kolech, zastavovala přímo před domy a otevírala své dveře dětem tam, kde žijí?

Nejde o hypotetickou představu. Je to skutečný příběh, který vyrůstá z filipínské komunity a nese v sobě hluboké kořeny Montessori principů.

Přehodnocení prostředí

Maria Montessori kladla velký důraz na připravené prostředí, ale nikdy jej neomezovala pouze na čtyři zdi. Podstatou není samotné místo, ale záměr, se kterým je vytvářené. Co se stane, když se tento záměr, spolu s růžovou věží, smirkovými písmeny a tácky s aktivitami praktického života, vydá za dítětem, místo aby dítě přicházelo za ním?

V době pandemie COVID-19, kdy se velká část světa uzavřela, jedna učitelka doslova otevřela nové cesty. Sama přestavěla tříkolku na pojízdnou Montessori třídu. Nebyl to jen důkaz její tvořivosti, ale vyjádření víry v době, která nenabízela moc možností. 

Třída, která přijede až k vám

Tato mobilní třída, vybavená bambusovými policemi, jazykovými a matematickými pomůckami a duchem vnitřní motivace, projížděla městy a vesnicemi. Na každé zastávce zvala děti, aby se zapojily, zkoumaly a cítily, že někam patří.

Děti se adaptovaly překvapivě rychle. Možná právě proto, že základní principy zůstaly stejné: nezávislost, řád, svoboda v mezích a hluboký respekt k dítěti.

Kultura jako součást učiva

Příběh tříkolky byl jen začátek. Postupně se proměnil ve vizi: vytvořit školu, která spojí Montessori pedagogiku s filipínskou kulturou. Tato kombinace nebyla náhodná, ale nezbytná. Vzdělávání získává skutečný smysl tehdy, když odráží kulturu a hodnoty komunity, ve které se odehrává. Od bambusových polic až po zapojení místního jazyka – tato škola dává prostor jak globálním principům, tak místní identitě.

Rodiče a ostatní pečující osoby jako partneři

Další inspirativní moment tohoto příběhu? Školení rodičů a ostatních pečujících osob – s láskou nazývaných „Yaya“. V rámci výcviku se každý seznámil s Montessori filozofií, výchovou k míru a pozitivní disciplínou. To všem ukázalo, že výchova nezačíná a nekončí ve škole u učitele. Proudí skrze každého dospělého, který má vliv na život dítěte.

Připomínka možností

Tato cesta poháněná nejistotou, ale zakořeněná v naději, nám připomíná, že Montessori přístup není pevně daný. Je přizpůsobivý, otevřený a hluboce lidský. Ať už se odehrává ve speciálně navržené třídě nebo v pojízdné dodávce, tím nejdůležitějším zůstává připravený dospělý, smysluplné materiály a dítě připravené růst.

Když znovu přemýšlíme o vzdělávání v raném dětství: v našich domovech, školách i komunitách, nechme se inspirovat těmi, kteří se nebojí tvořit krásu i v těžkých časech.

Tento blogpost byl inspirován přednáškou  Marian Cortez Brina z konference Childhood Potential. Pokud Vás téma zaujalo, záznam přednášky v angličtině si můžete poslechnout v Klubu Childhood Potential.