Normalizace

Normalizace

Tento článek je dalším ze série „Základy Montessori“, která si klade za cíl objasnit klíčové pojmy Montessori filozofie. Tyto pojmy jsou základními stavebními kameny jak v Montessori metodě, tak i v chápání lidského vývoje jako takového.

Když Dr. Montessori poprvé začala aplikovat své dlouholeté poznatky, setkala se s širokým uznáním a údivem. „Ohromující“ úspěch jejích žáků – schopnosti, chování, úroveň vývoje – vedly některé k tomu, aby prohlašovali, že ve skutečnosti přeměňuje děti do vyšších úrovní prostřednictvím dosud neznámých vzdělávacích mechanizmů. Taková tvrzení však rázně odmítala. V Montessori vzdělávání se nesnažíme děti měnit ani nijak vylepšovat, pouze se jim snažíme napomáhát navrátit se do přirozeného stavu – pomáháme jim, aby zase byly normální.

Slovo normální zde není použito ve smyslu průměrný nebo statisticky běžný, ale ve smyslu přirozený, řádný, bez odchylek. Toto je základním stavebním prvkem vzdělávací filozofie Montessori: pevné přesvědčení, že každá lidská bytost se rodí s obrovským pozitivním potenciálem a schopností rozvoje, potřebuje pouze odpovídající zkušenosti v prostředí tak, aby naplnila tento potenciál a zaujala své oprávněné místo na světě.

Dr. Montessori věřila, že vývojové odchylky, problémy a výzvy nastávají jen zřídka kvůli nějaké chybě v dítěti: spíše vznikají jako reakce na nevhodné, neadekvátní nebo vyloženě nepříznivé prostředí. Jako bolestivý puchýř, který se vytvoří ve špatně padnoucí botě, přesně tak vytváříme psychické odchylky, jako reakci na vnější zranění: prostředí, které nesplňuje naše potřeby.

„Normalizace je nejdůležitějším výsledkem naší práce“

Maria Montessori, Absorbující mysl

Život najde způsob, protože klíčovou charakteristikou lidstva je naše mimořádná schopnost přizpůsobit se. Nicméně přizpůsobením se nevhodnému prostředí vytváříme sami v sobě zlomové linie. Děti se tak učí být líné, zlé, neslušné nebo spoustě jiným nežádoucím chováním a vyrůstají v dospělé, kteří jsou stejní a možná i horší. Zásadně důležité však je, že nic z těchto charakteristik není pro člověka vrozené nebo normální. A navíc, stejně jako jsou tyto odchylky naučeny, lze je stejně také odnaučit, nahradit, uzdravit. To je samozřejmě snadnější v dětství než v dospělosti. Tento proces návratu do našeho přirozeného stavu je tím, čemu říkáme normalizace, a jeho umožnění je jednou z klíčových funkcí Montessori třídy.

Jaké jsou tedy nejčastější výzvy lidského vývoje, ty, které se Montessori vzdělávání snaží kompenzovat na naší cestě k normalizaci?

Zaprvé, každý člověk musí vytvořit dvě „psychologické nohy“, které prostupují našimi postoji a zkušenostmi v průběhu života. Jsou jimi základní důvěra v prostředí a základní důvěra v sebe sama. Jednoduše řečeno, poskytují základní víru a postoj, že je náš svět dobrým místem, v němž stojí za to žít; a za druhé, že jsme sami připraveni na to, abychom s ním spolupracovali a ovlivňovali ho. Obě jsou primárně utvářeny našimi zkušenostmi v kojeneckém věku na základě reakcí a interakcí, které jsme obdrželi od našich rodičů a našeho domácího prostředí. Netřeba dodávat, že tyto zkušenosti se neustále vyvíjejí, vylepšují a jsou ovlivňovanány po celý život (i když nikdy už takovou silou, jako v prvních dnech, týdnech a měsících života).

Aby byly tyto psychologické „nohy“ pevným základem, na který se můžeme postavit, musíme zažít lásku a náklonnost, přijetí, bezpečnost, ale také vnější víru v naše schopnosti a příležitosti praktikovat nezávislost a získat důvěru. Příliš ochranitelská výchova nám často může vytvořit představu, že je svět nebezpečný nebo že jsme slabí a neschopní čelit jeho výzvám. Pokud nebudeme mít příležitost se uplatnit, nebo jednat samostatně, může nás to přimět pochybovat o našich vlastních schopnostech, nebo se naučit potlačovat sami sebe.

Proto v Montessori podporujeme děti v tom, aby jednaly nezávisle a nenabízíme jim pomoc, dokud to není skutečně nutné. Necháváme je vypořádat se s věcmi, dělat chyby a prožívat frustrace, ale také zažít eventuální úspěch. Postupným navyšováním obtížnosti získaných zkušeností s nezávislostí a dosaženými výkony je každé dítě znovu a znovu ujišťováno, že je schopné a kompetentní. Naše komunity jsou zároveň bezpečné a milující. Ukazujeme dětem (tím i učíme) péči a úctu ke každému z našich žáků. Přestože odmítame špatné chování, nikdy neodmítneme dítě.

Je také důležité si uvědomit, že lidská bytost je jednotným celkem mentální a fyzické stránky – jedna část nemůže existovat bez druhé. Dr. Montessori hovořila o duálních „proudech energie“, které se musí rozvíjet v harmonii tak, aby se mohly dobře rozvíjet. Fyzický proud je schopnost dítěte ovládat a používat své tělo, pohybovat se. Mentální proud jsou potenciály absorbující mysli, vůdčí síla Horme a rozvíjející se inteligence. Proto je zásadní, aby dítě mělo příležitost vykonávat obojí v tandemu. Až příliš často je dětský pohyb omezen do té míry, že je jeho harmonický vývoj zcela nemožný (a energie dítěte se pak projevuje nevhodným nebo nekontrolovaným chováním); nebo je na druhou stranu pohyb dítěte přijímán jako nesmyslná pošetilost bez možnosti ho aplikovat ve smysluplnou práci. V Montessori cíleně trénujeme a zdokonalujeme smysly, procvičujeme motorické dovednosti a řídíme pohyb tak, aby sloužil k dosažení vzdělávacích cílů. Představujeme a procvičujeme koncepty a myšlenky prostřednictvím praktických materiálů a podporujeme produktivní pohyb a práci, které jsou nejen doplňkové, ale skutečně nezbytné pro práci mysli.

Normalizace není něco, co můžeme vyžadovat nebo vnucovat. Je to stav, kterého dítě dosahuje prostřednictvím zkušeností, procvičování, praktikování a opakování: jinými slovy, prací. Dr. Montessori to popsala jako neviditelný proces uvnitř dítěte. Takový proces, který zahlédneme, když dítě začne projevovat (i krátce) jeho hlavní charakteristiky: láska k práci, soustředění, sebekázeň a družnost.

„Pouze  „normalizované“ děti, podporované prostředím, projevují ve svém následném vývoji tyto úžasné síly, které popisujeme: spontánní disciplína, nepřetržitá a šťastná práce, sociální cítění pomoci a sympatie k ostatním….Zajímavá a svobodně vybraná práce, která má tu přednost, že spíše vyvolává koncentraci než únavu, dodává dítěti energii, duševní schopnosti a vede ho k sebeovládání… Člověk je v pokušení říci, že děti provádějí duchovní cvičení k nalezení cesty k sebezdokonalení a výstupu do vnitřních výšin duše.“

Maria Montessori, Absorbující mysl