Nácvik praktického života

Praktický život je nejjednodušší a nejužitečnější oblast Montessori konceptu, kterou můžeme využívat doma. Jeho flexibilita, důraz na kulturně podmíněné úkony a nezávislost z něj činí ideální nástroj pro každého, kdo chce, aby jeho dítě vyrůstalo sebevědomé a šťastné.

Praktický život tvoří srdce Montessori tříd pro děti do šesti let.  Ve vyšších třídách už na něj není kladen takový důraz, protože pozornost dítěte přechází od praktických dovedností k představivosti a abstrakci, ale jeho přínos si každé dítě nese po zbytek svého života.

Zdá se, že název Praktický život hovoří za vše, ale přeci – co to přesně znamená?

Cvičení praktického života jsou úkoly a příklady jednoduchých každodenních činností a úkonů, které lidé konají v rámci péče o sebe, o ostatní a o naše životní prostředí. Ve třídě Montessori jsou pečlivě připravena tak, aby byla pro dítě plně přístupná a dosažitelná. Po představení činnosti učitelem je tak dítě schopno vykonávat tuto činnost bez pomoci nebo zásahu dospělého.

Konkrétní příklady zahrnují přípravu potravin (mytí, loupání a krájení ovoce; pečení sladkého i slaného pečiva; příprava sendvičů a podávání jídla); údržba učebny (zametání, vytírání, utírání prachu, leštění nábytku nebo mytí oken); práce venku (výsadba, pletí a zalévání květinových záhonů, hrabání listí, zametání cest); sebeobslužné činnosti (oblékání, mytí, česání a čištění zubů) a samostatnou kategorii pak mají sociální interakce. Ty v Montessori nazýváme zdvořilostní výchovou a bude jí věnován samostatný blog.

Jako dospělí bereme tyto činnosti zpravidla jako nutnou a nijak příjemnou práci: povinnosti, které si musíme odbýt, než se budeme moci věnovat tomu, na čem nám opravdu záleží nebo co děláme rádi. Pro malé dítě jsou ale stejné úkoly neodolatelně přitažlivé a podnětné. Takže zatímco my bychom velmi rádi, aby se nám o náš „praktický život“ někdo postaral (jsme za to často ochotní i zaplatit), pro dítě je možnost takto pracovat darem a investicí do jejich budoucnosti.

„Činnostem, které jsem právě uvedla, se říká „cvičení v praktickém životě“, neboť v Domově dětí jsou všechny každodenní úkoly a domácí práce svěřeny maličkým, kteří své domácí povinnosti vykonávají s oddaností a precizností, a rozvíjí se tak v nich mimořádný klid a důstojnost.
 Maria Montessori, Objevování dítěte

Přínosy praktického života

Zdálo by se, že hlavním cílem našeho cvičení mytí zrcadel je mít ve třídě čistá zrcadla. Kdyby tomu tak ale bylo, nebylo by mnohem snazší najmout si úklidovou službu? Můžeme jít o krok dál a navrhnout, že cílem je naučit děti umývat zrcadla. Pak se ale můžeme ptát, jestli je to pro malé dítě skutečně důležitá dovednost? Nejspíš ne – ale ve skutečnosti o to vůbec nejde. Protože když osmnáctiměsíční batole (a to je skutečně věk, kdy tuto činnost zařazujeme) procvičuje čištění zrcadel, skleněných dveří a nízkých oken, dostává se mu u toho přehršel významných vývojových podnětů, na kterých bude stavět po zbytek života.

V první řadě procvičuje svou hrubou i jemnou motoriku. Zdokonaluje obratnost ruky a účelnost pohybů, a o to více, když používá nástroje. Dále trénuje mysl, aby vnímala posloupnost jednotlivých kroků vedoucích ke smysluplnému cíli, rozvíjí vůli a podporuje se jeho schopnost opakování, zdokonalování a soustředění – klíčové body neurologického vývoje. Za třetí je cvičení bohatým zdrojem smyslových prožitků, které si může vychutnat a zpracovat v kontextu přirozeného objevování. Za čtvrté, prostřednictvím učení a spolupráce s dospělým dítě procvičuje komunikaci a spolupráci se společným cílem. Za páté se dítě dostává do role toho, kdo vnáší do prostředí řád a pořádek; to vede k rozvoji vnitřního psychického řádu, sebeúcty a sebejistoty a k důvěře ve vlastní schopnosti a vliv.

Stručně řečeno: Praktický život dělá dítě chytřejším a zároveň šťastnějším.

Možná se zdá, že to trochu přeháníme – konec konců bavíme se o roztomilém batoleti, které se učí cákat na okno trochu vody. Ale vliv a význam schopnosti postarat se o sebe a o vlastní okolí je něco skutečně nedocenitelného. Doktorka Montessori psala velmi obšírně o spokojenosti, radosti a důstojnosti, kterou děti zažívají jako přímý důsledek této nezávislosti. My s ní můžeme jen souhlasit.

Také můžeme uvážit i kulturní aspekt. Způsob, jakým se oblékáme, připravujeme pokrmy nebo zařizujeme domov, je jedním z nejzákladnějších a nejintimnějších aspektů naší kultury. Malé dítě je připraveno přijímat a vstřebávat tyto projevy naší lidskosti a je pro něj ohromná radost toto vše vykonávat po boku dospělého.

Praktický život versus hra na „jako“

Často se nás rodiče ptají, proč si děti v Montessori třídě nehrají „na jako“? Je to pravda – naši žáci nemají k dispozici dětské kuchyňky a dílničky, ani převlékací koutek s kostýmy, kde by předstíraly, že jsou „jako“ dospělí. Víme, že tyto aktivity jsou u dětí velmi oblíbené, ale také víme, že skutečná aktivita je stále mnohem přitažlivější – a především užitečnější. Proč by dítě předstíralo, že připravuje odpolední kávičku pro svá plyšová zvířata, když může připravit pohoštění pro vlastní rodinu? Můžeme-li si vybrat mezi předstíráním a skutečnou aktivitou, kdo z nás by si nevybral tu skutečnou?

Zásady pro praktický život

Podařilo se nám přesvědčit vás? Chcete dítěti nabídnout praktický život a nevíte, jak na to?

Čím mladší dítě, tím více je třeba přizpůsobit a připravit domov tak, aby mu umožnil smysluplnou spolupráci. Naše domovy jsou optimálně přichystány pro potřeby a komfort dospělého, ne pro malé dítě. Co od nás potřebují nejvíce?

  • Velikost! I malé dítě by dokázalo bez problémů manipulovat a používat mopy, kartáče nebo smetáky, kdyby nebyly v porovnání k němu obrovské. Mnoho z nich však může být upraveno nebo nahrazeno. Mopy s teleskopickými držadly lze zkrátit (také existují podobné nástroje pro čištění oken a vany, které dítěti poslouží jako maličký mop); dřevěné násady můžeme uříznout, mycí houby a hadříky sestřihnout na menší. Namísto velkého rozprašovače na čistící prostředek můžeme dát dítěti menší (například od kosmetického přípravku), vhodný pro malou dětskou ruku.
  • Ostré nože mohou být pro batolata nahrazeny příborovými noži nebo různými kráječi. Předškolní dítě může s trochou praxe bezpečně používat malý nůž; také se dají sehnat nože s tvarovanou rukojetí, která chrání před pořezáním. Dokud se nemůžeme spolehnout, že dítě rozumí, jak správně používat čistící prostředky, je samozřejmě třeba se vyhnout všem chemikáliím! Do té doby mohou ale děti používat přírodní čistící prostředky, jako jsou ředěný ocet, ředěné přírodní mýdlo nebo stačí jen čistá voda. Při vaření může určité klíčové aktivity převzít dospělý, zatímco dítě zvládne zbytek: například společné smažení palačinek poté, co čtyřleté dítě připravilo těsto. Obecně platí, že u batolat se můžeme spolehnout na bezbřehou zvědavost a touhu pomáhat, ale ne na pochopení různých nebezpečí, která jim mohou při práci hrozit; vrhnou se do práce v maximálním možném rozsahu. Předškolním a školním dětem ale lze vysvětlit hranice bezpečného chování a očekávat od nich jejich dodržování.
  • Řád a organizace. Obecně by aktivity pro děti do šesti let měly být vždy k dispozici úplné a měly by být po úvodním představení, zcela srozumitelné. To znamená, že by tácek, košík nebo polička s danou aktivitou měly obsahovat každý jednotlivý potřebný předmět a nic navíc. U aktivity pro mytí stolu můžeme například připravit malý džber a džbánek na vodu, mýdlo, kartáč na drhnutí a žínku nebo hadřík na usušení. Na přípravu svačiny můžeme mít ideálně v kuchyni určené místo, kde má dítě k dispozici například, poličku nebo stolek a na něm podnos s krekry, malou sklenicí džemu a mazacím nožem nebo banán, prkénko, kráječ a koš na slupky. Nezapomeňte, že dítě si stále rozvíjí svůj smysl pro pořádek a už jen pamatovat si všechny kroky daného úkolu je ze začátku složité – není třeba věci dále komplikovat tím, aby si dítě muselo vzpomenout běžet do koupelny pro kyblík nebo hledat žínku pod dřezem.
  • Úkol, který předkládáte dítěti, by měl být zvladatelný – ale nemusí a ani by neměl být příliš snadný. Také proč? Pokud se malé dítě potýká s mopem (a nakonec se mu podaří vytřít rozlitou vodu), musí mačkat velkou silou, aby vyždímalo vodu z mokrého hadříku (a vyždímá ho a pověsí), je ve finále jeho úspěch o to sladší, že na něm vynaložilo velké úsilí. Jen dávejte pozor na to, když dítě přeruší nebo opustí činnost kvůli nadměrné frustraci. Často stačí aktivitu mírně upravit (i dočasně), aby se stala pro dítě zvladatelnou.
  • Praktický život by měl být pro dítě potěšením. Jeho přitažlivost by měla být dvojí: jednak v materiálu samotném, jednak v chování dospělého, který dítěti činnost představuje. Pokud ukazujeme dítěti aktivitu, jako první bude pozorovat nás, aby odhadlo, jestli to vůbec „stojí za to“ – měli bychom tedy dítěti ukázat soustředění a požitek z práce. I když vytírání podlahy zrovna nemilujete, můžete dítěti ukázat, jak vás těší čistá podlaha. Přitažlivost materiálů zajistíme tak, že poskytneme dítěti pomůcky vyhovující esteticky i funkčně. Nemělo by to být nic špinavého, rozbitého a zanedbaného, ale naopak předměty v dobrém stavu, z materiálů příjemných na omak a pohodlně padnoucích do dětské ruky. Například můžeme sehnat pěkné skleněné džbány na vodu, hebké a čisté prachovky nebo roztomilou sadu dětského zahradnického náčiní. Také se hodí pomůcky dané aktivity barevně sladit, aby přirozeně na první pohled patřily k sobě – vypadají tak hezky a dítě snáze rozpozná, co k sobě patří. Péče a respekt, se kterým budete materiály připravovat a používat, se vždy odrazí i v chování vašeho dítěte.

Na konec uvádíme jednoduchý přehled základních dovedností a činností, které může dítě vykonávat v průběhu dětství.

Nechodící dítě

Bez vzpřímené chůze a volných rukou má miminko samozřejmě velmi omezené možnosti. Přesto bychom ale neměli děťátko považovat za nehybný předmět, o který je nutné neustále pečovat – už od narození se utváří osobnostní složky, představa o sobě samém a o vlastních schopnostech, která se stává základem budoucího vývoje. S pomocí rodiče nebo dospělého může i maličké dítě:

  • Sebrat a vložit předměty do košíku nebo nádoby a odložit je na poličku
  • Na požádání podat dospělému předměty
  • „Umýt“ věci ve vaně nebo v umyvadle
  • Utřít po sobě po jídle stolek hadříkem
  • Spolupracovat při oblékání, svlékání a mytí
Batole

Jakmile začne dítě samo chodit, otevírá se mu celý nový svět. Teď už je schopno:

  • Posbírat, přenést a uložit různé předměty (čisté prádlo, špinavé nádobí, hračky…)
  • Zalít květiny a utřít rozlitou vodu
  • Utírat prach a povrchy prachovkou nebo žínkou
  • Umývat, čistit a leštit předměty a nábytek
  • Připravit jednoduchá jídla – oloupat a nakrájet banán, namazat pečivo máslem nebo pomazánkou
  • Podávat jídlo – nachystat na stůl, nalít si vodu a používat lžíci i servírovací kleště na jídlo
  • Pomáhat při vaření – odměřovat ingredience (i když nepřesně), mísit a míchat a vykonávat další drobné úkony
  • Samostatně se převléknout, umýt si ruce, učesat se a vyčistit si zuby
Předškolák

Jak se u dětí rozvíjí povědomí o vlastních schopnostech a vědomá touha učit a zdokonalovat se, přistupují k těmto úkolům s novou motivací:

  • Umývat nádobí; naplnit a vyprázdnit myčku na nádobí a pračku
  • Připravit složitější pokrm (včetně samostatného použití receptu – např. obrázkového)
  • Důkladně vyčistit povrchy a umýt podlahu
  • Třídit a skládat prádlo
  • Uklidit si pokoj, ustlat postel, srovnat věci na poličce
  • Pracovat na zahradě
  • Zavázat si tkaničky a poradit si i se složitým zapínáním na oblečení
První stupeň základní školy

Na základní škole se zaměření dítěte přesouvá od praktických činností k intelektuálnímu a abstraktnímu vnímání a dříve naučené aktivity do určité míry ztrácejí svou přitažlivost. Chcete-li, aby dítě v tomto věku pomáhalo s domácími pracemi a úklidem, je důležité, aby mělo základy těchto dovedností z předchozích let! Nyní se však povaha praktického života mění na mentální úkoly, mezi které patří:

  • Plánování jídel a vytváření nákupního seznamu
  • Plánování aktivit s pomocí kalendáře, organizace dne a týdne a používání budíku
  • Každodenní příprava školní tašky, příprava knih a pomůcek, domácí úkoly
  • Plánování a zařizování drobných pochůzek mimo domov – zajít do knihovny, na poštu, do obchodu a podobně
  • Učení se řemeslné dovednosti, jako je práce se dřevem nebo drobné opravy v domácnosti
Druhý stupeň základní školy a dospívající

Pro mladší dítě znamenal praktický život aktivní účast na životě rodiny (nebo třídy). Jak se obzory dítěte rozšiřují, mění se i rozsah toho, co praktický život znamená pro dospívající dítě: nyní je to aktivní účast v životě komunity. Dostáváme se přirozeně k:

  • Dobrovolné práci v místních organizacích (zvířecí útulky, služby, rodinný podnik)
  • Péči o životní prostředí (komunitní úklid, recyklace)
  • Organizování a získávání finančních prostředků, první obchodní příležitosti (prodej domácího občerstvení na školní akci, manuální služby jako pletí záhonů nebo sekání trávníků v rámci sousedství, prodej vlastních výrobků)
  • Studium dalších specializovaných manuálních dovedností, jako je pečení a vaření, umění a řemesla, elektro-montážní práce, využití elektrického nářadí, opravy v domácnosti)
Komentáře
  • Kategorie