Montessori od narození

Montessori není jen vzdělávací metoda. Pomáhá nám také porozumět jak můžeme co nejlépe podpořit přirozený vývoj dítěte. Filozofie a vývojové teorie Marie Montessori nám umožňují pochopit jaké jsou vývojové potřeby v určitých životních obdobích. Praxe a implementace nám pomáhají následovat individuálního vnitřního průvodce nebo vývojovou cestu každého dítěte prostřednictvím laskavosti a úcty. Symbiotický život v Montessori teorii je prvních 6 až 8 týdnů života dítěte známých také jako poporodní nebo čtvrtý trimestr. Matka i dítě se v tomto životním bodě navzájem potřebují a vytvářejí symbiotický vztah. Matka právě ztratila část těla, kterou nosila posledních 9 měsíců. Dítě právě ztratilo svůj vřelý známý domov v matčině lůně. Být spolu v těchto prvních týdnech je tak důležité pro fyzickou a psychickou pohodu matky i dítěte.

Svět mimo dělohu je tak odlišný, že dítě musí okamžitě začít dýchat a nedlouho poté jeho trávicí systém musí začít pracovat, aby mohl vyloučit mekonium (první tmavá stolice, která je tvořena zbytky toho, co bylo ve střevech dítěte v děloze). Nejlepším způsobem, jak oběma pomoci, je přiložit novorozeně „kůži na kůži“ hned po narození. Kůže na kůži, nebo tzv. poporodní bonding, poskytuje důležité referenční body pro dítě, které snižují stres. Například když leží na matčině hrudi, může slyšet tlukot jejího srdce stejně jako v děloze, slyšet její hlas a navíc bradavky uvolňují tekutinu, která voní podobně jako její plodová voda. Dítě to ucítí a snaží se najít si cestu k prsu.

 Děti jsou velmi závislé, ale ne bezmocné a jako vždy v Montessori praxi zacházíme s veškerým životem s úctou. Absorpční mysl dítěte se prostřednictvím svých interakcí s matkou naučí, jak vytvořit důvěrné pouto a vztah. V závislosti na tom, jak dítě držíte, jak s ním zacházíte a krmíte je, to vše nastaví jejich očekávání pro všechny budoucí vztahy. Jak tedy můžeme navázat respektující vztah?

 • Respektujte jejich tělo

  Děti mají reflexy, které umožňují vytáhnout bradavku tak, aby mohly při kojení získat nejvíce mléka. Stačí přiložit dítě tak, aby se jeho rty dotýkaly bradavky. Mohou si s ní chvíli pohrávat a je to v pořádku. Pomyslete na to, jak byste chtěli, aby vás někdo živil. Způsob, jakým krmíte své dítě, je učí, jak by ostatní lidé měli respektovat jejich tělo.

Pokračujte co nejvíce s přikládáním „kůži na kůži“. Pokud je potřeba oblečení, vyberte si pohodlné, které se snadno obléká a vysvléká. Takové, které lze oblékat s minimálním pohybem těla dítěte. Ideální je oblečení na knoflíky. Vyhněte se oblečení, které se obléká přes hlavu.

 • Kojení na vyžádání

V prvních několika dnech po narození dítěte produkují matčina prsa mlezivo. Přikládání „kůže na kůži“ a časté krmení během této doby pomáhají zajistit dobrý přísun mléka. Po několika dnech se mléko změní, takže se mohou změnit i stravovací návyky dítěte.

Místo dodržování nějakého rozvrhu, zkuste se naučit rozeznat znaky, které vaše miminko vydává, když má hlad. Těsná pěst může být znamením, že mají hlad a pěst se při jídle uvolní. Vystrčení jazyka nebo otevírání úst, jako by hledali prsa, jsou také příznaky, že mají hlad.

 • Poslouchat a učit se jejich pláče a řeč těla

  Děti nepláčou jen z hladu, ale také třeba kvůli výměně plenek nebo protože jsou unavené, protože chtějí být pochovány a milovány. Tím, že se naučíte, co pláč znamená, dokážete lépe uspokojit jejich potřebu a prohloubí tak váš vztah

 •Svoboda pohybu 

Dítě potřebuje volný pohyb a zkoumání svého těla v tomto novém otevřeném světě. Nechte dítě dotknout se jeho vlastní tváře a těla ručičkama. Dítě si tyto pocity zapamatuje a pamatuje si je také z dělohy.

 •Podpora

  Budování vztahu s dítětem je to nejdůležitější. Obklopte se rodinou a přáteli, kteří vám pomohou s domácími pracemi, navaří vám a postarají se o vás tak, abyste se vy mohla starat o své dítě a být s ním v kontaktu.

Pokud máte potíže s kojením, vyhledejte laktační poradkyni. Kojení může být někdy výzvou a laktační poradkyně vám může pomoci s dobrou přisátím, držením, nízkým nebo vysokým přísunem mléka a dalším.

 Vývojovým cílem tohoto symbiotického života mezi matkou a dítětem je rozvíjení základní důvěry. Tato důvěra se buduje, když jsou potřeby dítěte uspokojovány láskyplně a včas. Když jsou uspokojeny potřeby dítěte, učí se, že svět je bezpečné místo a cítí se v bezpečí. V momentě, kdy si dítě začíná budovat svou osobnost prostřednictvím svých zkušeností, vytváří tento pocit bezpečí láskyplný základ, který vede k sebevědomému a optimistickému dítěti, dítěti i dospělému.

 

Komentáře
  • Kategorie