Nastavení domácího prostředí, část III.

Poté, co jsme si představili Připravené prostředí a diskutovali o domácím prostředí pro novorozence, nemluvňata a batolata, tak se nyní podíváme na to, jak připravit domácí prostředí pro děti ve věku 3-6 let a nižšího stupně základních škol.

Ačkoli je období předškolního a školního věku mentálně odlišné, jsou si ve spoustě věcí podobné, hlavně pokud se jedná o fyzický prostor, který dítě obývá a způsob, jak na sebe vzájemně působí. Ve třech letech děti překračují pomyslnou hranici mezi tím být „malým dítětem“ a „velkým dítětem“. Mění se z batolecího „nevědomého průzkumníka“ na předškolního „vědomého pracovníka“ a začínají rozvíjet uvažující mysl podporovanou plynulostí jejich rodného jazyka. Velmi rychle rostou, nabývají na síle, obratnosti a přesnosti pohybu, což jim umožňuje interakci se „světem dospělých“, a to způsoby, které dosud nebyly možné. Rodiče často zjišťují, že toto je věk, kdy se dítě doma stává opravdu užitečné: zatímco jejich batole dělalo domácí práce a úklid pro své potěšení a rozvoj (a často vytvořilo více nepořádku než užitku), předškolák vykonává tyto úkoly efektivně.

Domácí prostředí by se mělo přirozeně opět změnit, aby se přizpůsobilo tomuto růstu, jakož i mentálnímu posunu, který ho doprovází.

Změny v prostoru

V prostředí přizpůsobeném batoleti se používalo mnoho nástrojů, které mu napomáhaly fungovat v prostředí pro dospělé, od nočníku až po jídelní židli – je na čase je odstranit a zanechat si snad jen autosedačku a několik stupátek. Na druhou stranu nyní můžete vrátit zpět všechny ty věci, které musely být skryty před batoletem kvůli jeho ničivým tendencím: křehké předměty, dekorace a další věci, u nichž lze nyní očekávat, že je předškolák bude respektovat a zacházet s nimi opatrně.

Dítě by nyní mělo získat větší přístup ke svým věcem, včetně šatníku nebo prádelníku (místo skřínky s omezenými možnostmi výběru, jak tomu bylo před rokem nebo dvěma). Přestože je stále dobré zpřístupňovat jen omezené množství hraček, které se pravidelně střídají, mělo by mít dítě nyní více možností výběru a být aktivním účastníkem procesu – pravidelně pomáhat věci ukládat, vybírat, odebírat, atd. To stejné platí o sezónním oblečení. Uzavřené nádoby, krabice a koše, ve kterých je uložené větší množství předmětů, již nejsou tabu, jako tomu bylo dříve – dítě se v nich teď zvládá orientovat, zejména pokud jsou označeny nebo oštítkovány.

V určitém okamžiku se u předškolního dítěte vyvine nová potřeba: potřeba soukromí. Stejné dítě, které dříve nemělo problém proběhnout po domě nahé, se nyní bude chtít vykoupat, převléknout nebo občas jen skrýt, aniž by ho někdo viděl. Netřeba dodávat, že by tato potřeba měla být skutečně akceptována a respektována; přinejmenším poskytnout dítěti soukromí v koupelně. Ideální by bylo také vytvořit nějaké klidné místo jen pro něj – nějaký koutek, útočiště, kde může být samo sebou. Takový prostor může skvěle pomoci při zklidňování podrážděných pocitů, rozvíjení usměrňování emocí nebo právě při úniku před nadměrným množstvím podnětů. Svému dítěti můžete také pomoci navodit příjemné prostředí pomocí knih, klidných her nebo jen krásnými předměty, které si může prohlížet a dotýkat se jich.

Pokud jste se k tomu ještě nedostali, nyní je nejvyšší čas pořídit tři důležité kusy nábytku: „opravdovou“ postel a „opravdový“ psací stůl s židlí. Vřele doporučujeme modely, které jsou navrženy tak, aby rostly s dětmi. Takové, které se dají postupně upravit, aby vždy odpovídaly velikosti dítěte, a to až do školního věku. Tento prostor však nenahrazuje plochu pro hraní na podlaze, která byla původně vyhrazena pro „pohyb“ a nyní může být prostorem pro stavění Lega nebo tras pro vláčky. V Montessori třídě si děti mohou zvolit, zda budou pracovat u stolu, nebo na podlaze, a alespoň doma by měly mít stejnou svobodu a možnosti.

Sociální růst

V předškolním věku se náhle mění a roste zájem dítěte o jiné děti: namísto hraní vedle sebe (paralelní hra) nyní upřednostňují společnou hru (interaktivní, kooperativní hra). Rozvíjejí preferenční vztahy a přátelství. Chtějí se svými přáteli trávit čas – dokonce je chtějí také zvát k sobě domů. Ve školním věku začínají být tyto změny ještě výraznější, protože se identita dítěte ve skupině jeho vrstevníků stává pro něj velmi důležitá. Přespávání se stává běžnou a obzvláště vzrušující aktivitou, která vyjadřuje připravenost dítěte učinit další krok k nezávislosti: strávit noc mimo domov.

Domov dítěte by tedy ideálně měl být připraven na pozvání skupinky dětí, aby si mohly společně hrát a pracovat. V předškolním věku to pravděpodobně bude obývací pokoj, nebo jiné místo, kde budou děti pod dohledem. Ve školním věku asi zjistíte, že budou chtít mít soukromí i při hraní, a proto mohou preferovat zůstat za zavřenými dveřmi. I když je naprosto vhodné požadovat, například, aby dítě zdvořile pozdravilo dospělé, nebo se posadilo u společného jídla, měli byste pochopit a respektovat, že potřebuje i hru bez dozoru a s tím spojený projev vaší důvěry.

Čas na hraní

Jakmile dítě začne navštěvovat mateřskou školu a později základní školu, vstupuje do zcela nového vzdělávacího a sociálního prostředí s řadou nových životních zkušeností. Spousta dětí v tomto věku začíná s mimoškolními aktivitami, jako je sport, hra na hudební nástroje a další. I když jsou to všechno cenné příležitosti a zkušenosti, mělo by mít dítě doma zároveň možnost oživit a zpracovat své zážitky, a to nejpřirozenější cestou: prostřednictvím volné hry.

Neorganizovaný čas, ve kterém si dítě dělá, co chce (cokoli potřebuje – samozřejmě v rámci vhodného chování), je zásadní pro zdravý vývoj, včetně formování vůle, samoregulace a zodpovědného fungování. Některé skvělé materiály a hračky, které s tím dítěti pomáhají, jsou heuristické, s otevřeným koncem: Lega, konstrukční bloky a mechanické sady, kreativní potřeby. Samozřejmě, že skvělé příležitosti pro kreativní hru s otevřeným koncem najdete také venku v přírodě: klacky, kameny, listy a hlína. Jakmile se u dítěte začne rozvíjet abstraktní mysl a představivost, stanou se tím nejlepším pro povzbuzení tvořivosti. Podporují hru s předstíráním nebo hraní rolí, a zvnějšnění konfliktů, myšlenek a vzpomínek.

Všechny tyto hračky a vybavení, dokonce i ty přírodní, se samozřejmě hodí k společné a kooperativní hře, která je důležitá, jak bylo uvedeno výše. Existuje také další typ hry, který vyžaduje učení se pravidlům, různým postupům, pozitivnímu soutěžení a spolupráci: stolní hry a jim podobné, které se v tomto věku stávají důležitými a hodnotnými.

Domácnost

Na konci první fáze vývoje, v šesti letech, je pro dítě vnější řád jeho prostoru nadále velmi důležitý. Role rodičů většinou spočívá v pomoci nastavit dítěti prostředí tak, aby ho mohlo snadno udržovat: díky policím, plochám, uklízecím prostředkům. Průměrný tříleťák nebo čtyřleťák (který byl vychován v Montessori prostředí) najde skutečné potěšení z utírání prachu z polic, vytírání podlah a uklízení. Když však začne chodit do základní školy, jsou rodiče často nepříjemně překvapeni: zdá se, že jejich dříve pořádkumilovné a pečlivé dítě ztratilo jakýkoli zájem o pořádek a úklid.

Dobré návyky dítěte by měly být nyní pevně vybudovány, protože uklízení ztrácí své kouzlo a stává se tím, co je pro většinu z nás dospělých: nutné zlo. Na rozdíl od batolete, které pracuje tak, že naslouchá své vlastní přirozené impulzy, nebo předškoláka, který je s tímto typem práce nesmírně spokojen, od školáka se očekává (a mělo by to tak být!), že převezme odpovědnost za svůj vlastní prostor a domácnost jako celek. Ne proto, že je přirozeně přitahován k práci, ale proto, že chápe její nezbytnost a také to, že má povinnosti vůči sobě a své rodině. Nyní skutečně vstupuje do věku domácích prací.

Jak jsme psali v článku věnovaném činnostem praktického života, může se dítě ve školním věku účastnit libovolného počtu aktivit souvisejících s provozováním domácnosti: vaření, uklízení, praní. Pokud je to možné, zapojte ho i do zahradničení – je skvělou lekcí nejen v samotné práci, ale také v biologii, botanice a péči o živé věci.

Škola

Formální vzdělávání je další významnou událostí v dětském životě: přeměna dítěte z „domu dětí“ na studenta ve škole. Abychom dítěti v tomto kroku umožnili maximální nezávislost a důvěru, je důležité dát mu nové příležitosti a nástroje, které mu umožní dosáhnout úspěchu.

To zahrnuje, nechat vaše dítě zorganizovat si školní den (přejde na používání vlastního budíku místo toho, aby ho budil rodič, na vlastní kalendář, aby mohlo sledovat dny v týdnu a měsíci, na balení vlastní školní tašky a přípravu školní svačiny), a také mu pomoci vytvořit skutečně efektivní a produktivní pracovní prostor. Psací stůl a židle (které byly dosud rozšířením hracího prostoru) se nyní stávají středem jeho pokoje. Měl by být samozřejmě dobře osvětlený, ergonomický a správně velký, vhodný pro tělo dítěte, aby podporoval zdravé držení těla a boj s únavou. Musí však být také dobře vybavený a praktický. Doporučujeme nástěnný kalendář a hodiny jasně viditelné ze stolu. Poblíž místo pro uložení školní brašny. Samostatnou skříňku nebo polici pro knihy a další potřeby a dobře uspořádané psací a výtvarné potřeby, buď na jasně definovaném místě na stole, nebo v jeho bezprostřední blízkosti.

Poznámka k obrazovkám: v období školky i nadále nedoporučujeme digitální „obrazovky“ a v nižším školním věku je doporučujeme omezovat. Důrazně nedoporučujeme dávat televizi do dětského pokoje: zejména nevystavovat dítě obrazovce v době spánku nebo při práci do školy. Počítač může být zaveden v pozdějším školním věku, ale měl by být stále omezen a opět platí, že nikdy nesmí být používán před spaním. Přestože si mnozí lidé zvykli mít televizi jako „hluk v pozadí“, může mít devastující účinek na koncentraci dítěte, tříštění pozornosti a radikálně omezovat duševní výkon. Samozřejmě je ve školním věku sledování krátkého filmu nebo pořadu docela běžná věc. Pokud byste si chtěli prohlédnout televizní program se svým dítětem, doporučujeme to učinit jako „primární aktivitu“. Sednout si a dívat se bez dalších rozptýlení ve společenském prostředí. Poté věnovat čas diskusi a zpracování toho, co jste viděli.