Nastavení domácího prostředí, část I.

V jednom z našich článků jsme psali o připraveném prostředí jako o celku. Nyní prozkoumáme nastavení domácího prostředí pro každou věkovou skupinu. A začneme s těmi nejmenšími dětmi, nemluvňaty.

Na téma přípravy a nastavení domácího prostředí pro novorozence je k dispozici nekonečné množství zdrojů a zdá se, že se většina z nich soustředí na jednu ze dvou věcí. Buď na to, co z vašeho domova odstranit – vytvořit bezpečný a „dítěti-odolný” domov – nebo na to, co si rozhodně pořídit – nekonečný seznam komerčních výrobků, od těch praktických (dobrý kočárek nebo autosedačka), přes ty, které nepotřebujete, ale je výhodné je mít (ohřívač lahviček, bezzápachový koš na použité dětské pleny), až po ty úplně nesmyslné (dětská elektronika, ohřívač na vlhčené ubrousky).

V tomto článku se na prostředí pro nemluvňata podíváme z vývojového hlediska. Na prostor, aktivity a příležitosti, které vaše miminko potřebuje v prvních měsících svého života. Předpokládáme, že už víte, že máte zakrývat elektrické zásuvky, zabezpečit nábytek a používat netoxické barvy a ložní prádlo. Ale jak do toho všeho zapadá vaše miminko?

Stejně jako pro každou lidskou bytost i pro novorozence platí, že domov musí uspokojovat jeho potřeby ve čtyřech základních oblastech: odpočinek, hygiena, stravování a práce (nebo hra). Ať už věci pro vaše miminko umísťujete do pokojíčku, do vaší ložnice nebo do jiné místnosti, doporučujeme dobře zvážit a vytvořit prostor pro každou z těchto čtyř kategorií.

Spánek

Na samém začátku života, Montessori doporučuje přenosnou postýlku nebo koš, o kterých Montessori (a později Silvana Montanaro) hovoří jako o cestina. Novorozenec potřebuje dostatek spánku i blízkost rodičů; pohodlné mobilní lůžko dokonale uspokojí obě tyto potřeby. V dnešní době se k tomuto účelu bohužel často používají autosedačky, ale neměly by. Jejich tvar a zádržný systém je činí nevhodnými pro tento účel a navíc nebezpečnými mimo automobil. Mobilní lůžko by mělo mít pevné dno, které podpírá dítě tak, aby se v něm nezkroutilo. Mělo by být buď zcela ploché, nebo jen mírně nakloněné.

K tomu ještě pro malého novorozence doporučujeme podložku na spaní, která se tradičně nazývá topponcino. Tato tenká miniaturní matrace umožňuje dítě pohodlně zvednout a položit (potenciálně bez jeho probuzení), snadno ho držet a podpírat, poskytnout mu známé a bezpečné prostředí k odpočinku, ať už je kdekoliv. Samozřejmě není nezbytné tuto podložku mít, ale může být úžasným společníkem v prvních měsících života.

Jakmile začne být nemluvně trochu pohyblivé – začíná se kutálet a plazit – šokuje Montessori mnohé tím, že se kompletně vyhýbá tradičním postýlkám. Namísto toho se zastáváme vytvoření místa pro spaní na podlaze – stačí jednoduše položit matraci na podlahu, nebo ji trochu zvednout rámem tak, aby dokonce i malé nemluvně dokázalo nalézat i slézat samostatně bez pomoci. Je to velmi neobvyklé, ale ve skutečnosti je to jak bezpečné, tak i praktické. Podporuje to zdravou spánkovou rutinu – dítě se brzy naučí vyhledat si své místo pro odpočinek, když je unavené. Navíc pak může samo i vstát a jít si hrát, aniž by muselo být svými rodiči „vysvobozeno z vězení”. Takovéto podlahové lůžko může sloužit, dokud není batole připraveno k přechodu na „opravdovou“ postel, do které se může použít stejná matrace – tato volba je tak vhodná z vývojového i ekonomického hlediska.

Stravování

Krmení je v tomto období společnou záležitostí matky (nebo rodiče, který krmí lahví) a dítěte. V podstatě sociální akt, který silně rozvíjí pouto mezi dospělým a dítětem. Stává se konceptem pro další sociální a emoční vztahy dítěte s ostatními. Zejména ze začátku je při krmení důležité, aby mělo nemluvně příležitost sledovat rodiče a mít jejich plnou pozornost.

To je důvod, proč by místo,kde obvykle dochází ke krmění,mělo být maximálně pohodlné pro obě strany. Mělo by být uklidňující, příjemné a evokovat radost a klid, ať už se jedná o jakoukoliv dvojici, zejména, pokud je tím dospělým kojící matka. Pro někoho to může být místo v rodinném prostoru, kde si může užívat společnosti ostatních, pro jiného je to zase místo, kde má naprosté soukromí; místo u okna, nebo malý útulný koutek. Ať tak či onak, obvykle se doporučuje křeslo s dobrou oporou, vedle opěrku na nohy a boční stolek, nebo jiné místo, které uspokojuje různé možné potřeby dospělého,který miminko krmí (sklenice vody, kapesníky, zápisník nebo cokoliv jiného, co byste mohli potřebovat). Konzistence stabilního místa, které je vyhrazené pro krmení, poskytuje dítěti nádherný smysl pro rutinu a bezpečí. Později často zůstává toto křeslo místem pro společné chvíle, jako je mazlení nebo vyprávění příběhů.

Jakmile začne dítě jíst pevnou stravu, je potřeba změnit způsob podávání jídla, což znamená jíst u stolu. Montessori se v tomto případě opět zastává nezávislosti a zapojení dítěte vhodným způsobem. To znamená nechat dítě jíst samostatně u stolu a nekrmit ho na klíně. I když nabízíme jídlo na lžičce, mělo by se pro něj dítě spíše samo natáhnout, než aby mu bylo vloženo do úst.

A přestože chápeme praktičnost (stejně jako hodnotu umožňující celé rodině sejít se při jídle), Montessori odrazuje od výhradního používání vysokých „dospěláckých” židlí, které jsou pro dítě jen další „pastí”, kde se nemůže dostat ani nahoru, ani dolu bez pomoci dospělého. Místo toho doporučujeme, jakmile je to pro dítě vhodné- většinou kolem šestého měsíce, malou dětskou židličku a stoleček, kam může dítě opakovaně přijít a odejít.

Péče o tělo

Nejběžnější možností je samozřejmě přebalovací pult, i když zdaleka ne jediná; některé rodiny si například užívají flexibilnosti podložky, kterou jednoduše umístí na postel. Při používání přebalovacího pultu by rodiče měli pečlivě zvážit jeho výšku, protože nad ním tráví ohnutí značné množství času. Bezpečné umístění mimo dosah dítěte je samozřejmě praktické. Užitečné je také umístění dvou košů někde v blízkosti – jednoho na plenky a druhého na zašpiněné oblečení.

Důležité je vzít v úvahu, že prostor by měl být příjemný a pohodlný pro samotné nemluvně. Existují určité neshody ohledně toho, zda zvolit k přebalovacímu pultu závěsné mobily a hračky. Rozptylují dítě, což by mohlo být praktické, kdyby jste vykonávanou činost chtěli jednoduše udělat bez dětského zásahu. Protože však podporujeme účast dítěte, spolupráci nebo přinejmenším podporu povědomí o všem, co se s ním děje, doporučujeme omezit tato rozptýlení a místo toho se pokusit zapojit dítě do komunikace o tom, co s ním děláme, od převlékání ponožek až k výměně plenky.

Práce, hra a pohyb

Na počátku života jsou tyto tři pojmy ve skutečnosti jedním. Veškerá činnost je pohyb, všechno je to práce a všechno je to hra řízená dítětem –to vše je životně, kriticky důležité. Poskytovat dítěti dostatečné množství příležitosti, aby se do těchto aktivit zapojilo, je proto stejně důležité, ne-li více, jako poskytnout mu pohodlné a příjemné místo ke spánku nebo stravování.

Pro malé nemluvně doporučujeme čtyři klíčové položky. První je podložka, kde se může pohybovat – například měkký koberec, tenká matrace nebo jiný dostatečně teplý, pohodlný povrch, na kterém může bezpečně ležet, kopat, eventuálně se překulit, plazit a lézt. Místo, kde bude trávit většinu svého bdělého času a kde by měl být dospělý schopen to s ním sdílet, interagovat nebo ho jen sledovat.

Další položkou je zrcadlo! Může to vypadat, že podporujeme marnost hned od začátku života, ale není to tak. Novorozenec přichází na tento svět bez toho, aby si dobře uvědomoval své tělo, jaké jsou jeho hranice, jak se pohybuje v prostoru, nebo dokonce jak reaguje na jeho pokyny. Zrcadlo, ve kterém se celý může vidět a získat okamžitou zpětnou vazbu o svém úsilí, je neocenitelným nástrojem ve vývoji. Samozřejmě je v tomto případě důležitá bezpečnost. Proto by zrcadlo mělo být nerozbitné a velmi bezpečně připevněno ke zdi nebo k rámu tak, aby na dítě nemohlo spadnout, nebo aby ho na sebe nemohlo stáhnout.

Trochu podvádím s třetí položkou, jelikož se jedná o polici na hračky. Nyní, kdy se dítě ještě nepohybuje, se může zdát zbytečné mít někde umístěnou dobře dostupnou nízkou polici. Nebude však trvat dlouho a dítě se začne pohybovat. Mezitím může polici využívat dospělý, který odtud může miminku hračky podávat, a pak je tam vracet zase zpět, čímž se zavede rutina, kterou bude moci dítě později následovat. Použít lze jakékoliv předměty a hračky, které může dítě sledovat, dotýkat se jich, dávat do pusy a manipulovat s nimi – velmi oblíbené jsou míčky, kousátka a chrastítka.

Nakonec čtvrtou položkou jsou pohyblivé hračky. Pro novorozené dítě s limitovaným pohybem a rychle se rozvíjejícím zrakem (ostrost vidění, schopnost měnit hloubku zaostření a sledovat pohyb, stejně jako vnímání barev, jsou při narození velmi malé a během prvních měsíců života rostou téměř na úroveň dospělého), jsou pohyblivé závěsné mobily fascinující a zároveň jsou také skvělou pomůckou. Na trhu existuje samozřejmě velmi mnoho druhů, ale Montessori doporučuje jednoduché a krásné, které se jemně pohybují díky vzdušným proudům. Později, jak dítě dokáže čím dál víc ovládat své tělo, přicházejí na řadu také „dotykové” mobily – takové, do kterých může dítě bouchnout, kopnout nožičkou, uchopit je a zatahat za ně. Základem je bezpečné místo k zavěšení – dobře ukotvený hák ve stropě nebo pevný závěsný rám.

Tímto jsme probrali domácí prostředí pro miminko v prvních měsících života. V příštím článku budeme uvažovat o změnách, které musí přijít, když se z miminka stane batole.

Komentáře
  • Kategorie