Vývojové fáze

Vývojové fáze

Tento článek je čtvrtým z naší série zvané “Základy Montessori”, která si klade za cíl pomoci objasnit klíčové pojmy Montessori filozofie. Tyto pojmy jsou základními stavebními kameny jak v Montessori metodě, tak i v chápání lidského vývoje jako takového.

Lidský vývoj není konstantní ani stabilní kontinuum; spíše si ho představte jako střídající se parabolu, která se zrychluje a zpomaluje, vyznačuje se rychlými změnami, vrcholy a minimy. Téměř každý rodič byl pravděpodobně svědkem skokových změn svého dítetě „přes noc“- ať už šlo o propuknutí období vzdoru u batolete, nebo odmlouvání a nepořádek v pokoji u školáka. A co teprve období dospívání a vše, co s sebou přináší.

Podle Dr. Montessori je to tím, že lidské bytosti procházejí několika vývojovými fázemi během svého života od narození do dospělosti. Jejich vzorec růstu a změny nazvala „konstruktivní rytmus života”. Poukazovala na cyklickou povahu vývoje a upozorňovala na důležité momenty transformace, ke kterým dochází v přechodu mezi jednotlivými fázemi.

Dr. Montessori strávila tisíce hodin pozorováním dětí a o genialitě jejich poznání v tomto směru toho bylo na tomto blogu i jinde už mnoho napsáno. Koncept vývojových fází, nebo rovin, nebyl zmiňován jen Marií Montessori. Většina lidských kultur uznává a označuje stejné přechodné momenty různými přechodovými rituály a činí tak po staletí a tisíciletí. Avšak to, jak Dr. Montessori hluboce rozuměla charakteru každé fáze a také její závěry týkající se následných vzdělávacích požadavků, zůstává průkopnické i dnes, stejně jako před sto lety.

Čtyři fáze

Vývojové fáze mohou mít jednoduchou chronologickou symetrii. I když je samozřejmě nemůžeme přesně načasovat a jako vždy musíme brát v úvahu individuální rozdíly mezi dětmi. Dr. Montessori na základě svých dlouholetých studií a pozorování rozdělila lidský vývoj do 4 následujících fází:

1. Rané dětství – od narození do 6 let
2. Dětství – od 6 do 12 let
3. Dospívání – od 12 do 18 let
4. Dospělost – od 18 do 24 let a dále

Jednotlivá období se samozřejmě překrývají – navzdory mé předchozí lehkovážnosti se dítě ve skutečnosti nezmění přes noc, ale spíše se dostává z jedné fáze do druhé v průběhu měsíců (dětství) a let (s blížící se dospělostí).Tento základní model však poskytuje neocenitelnou základnu pro pochopení vývoje dítěte. Díky stoupající a klesající povaze senzitivních období (o kterých si můžete přečíst v tomto článku) víme, že vlastnosti každé fáze vzrostou, a pak se vytratí. Ve skutečnosti jsou fáze samy o sobě ve své podstatě cyklické a zrcadlí jedna druhou: dospívání má mnoho společného s raným dětstvím, zatímco dětství se silně podobá rané dospělosti.

Co je účelem nebo funkcí vývojových fází? Dr. Montessori předpokládala, že všechny korespondují s odlišnými aspekty mysli a osobnosti dítěte, které musí být vytvořeny v jejich průběhu. Jak dítě prochází jednotlivými fázemi, mění se jeho povaha. To mu následně umožňuje hledat a přijímat vývojové podněty, které v té době konkrétně potřebuje. Každá fáze má svůj unikátní úkol, který musí být splněn pro úspěšný pokrok lidské individuality. V každé fázi se odehrává cyklus získávání, upevňování a zvládnutí, formování smysluplného a uspořádaného celku.

Dr. Montessori označila vrchol vývojových fází jako konečný v období plné vyspělosti. To neznamená, že v tomto věku by byl lidský vývoj ukončen, ale jednoduše udává moment nabytí právoplatného postavení v pestré škále historie lidstva.

První fáze: Rané dětství

Z celého života je prvních šest let nejvíce bouřlivých, proměnlivých a intenzivních. Během tohoto období dítě vybavené jedinečným nástrojem své absorbující mysli získává, zpracovává a zosobňuje takové množství informací, které si dospělý ani nedokáže představit. „Psychické embryo”, novorozené dítě na počátku života, musí vytvořit samo sebe, uvědomit si a porozumět sobě i ostatním. Učí se komunikovat pomocí jazyka (mluveného, psaného nebo jiného), pohybovat se a rozvíjet svou jemnou motoriku. Pokládá základy celé své osobnosti, vztahu se sebou samotným a okolním světem. Pokud by měla být celá fáze charakterizována jednou otázkou, byla by to bezpochyby otázka „Co?”

Malé dítě potřebuje především reálné zkušenosti: ideálně přímé, opravdové, pozitivní, uspořádané a mírumilovné. Nesmíme zapomenout, že dítě v tomto období zpracovává vjemy zcela nahodile a zpočátku bez jakéhokoliv kontextu a předchozích znalostí, podle kterých by se řídilo. Vzhledem k tomu, že pokládá základy pro celý zbytek svého života, není potřeba vysvětlovat, že jejich prostředí by mělo být připraveno a chráněno s maximální péčí. Mělo by z něj vyzařovat láska, přijetí a bezpečí.

Druhá fáze: Dětství

Přechod z první do druhé fáze lze do jisté míry charakterizovat novou otázkou tohoto období. Už to není otázka „Co?”, ale „Proč, jak a kdy?” Dítě zanechává senzitivního objevování, aby se posunulo k abstraktnímu. Koncentruje se na “velký obraz” a formuje hlubší porozumění světa. Jeho zkoumání se obrací dovnitř, k představivosti a uvažování, třídění, přiřazování a posuzování.

Nyní můžeme také pozorovat zrod pravého morálního uvažování. Dítě, které nedávno začalo se zájmem požadovat a shromažďovat informace o tom, co je správné a co špatné, najednou skutečně zvažuje proč; začíná se hodně zajímat o spravedlnost, férovost a morální pořádek. Důležité jsou v tomto období sociální vazby. Vytváří se hierarchie přátelství a party.

Po tělesné stránce je tato fáze stabilní. Stane se v ní pár významných změn – mléčné zuby ustupují těm stálým, mění se struktura a kvalita vlasů, chodidla rostou rychleji, protože se tělo připravuje na růstový sprut, který bude v další fázi. Celkově však probíhá tělesný růst dítěte jemně a ustáleně, což umožňuje to, že má dítě k dispozici velké množství energie pro práci a má klid pro rozvoj myšlení vyššího řádu.

Třetí fáze: Dospívání

Přechod do třetí fáze se vyznačuje tím, co je v Montessori nazýváno „sociální zrození”. Stejně jako fyzické zrození je i to sociální následováno obdobím intenzivního zkoumání, ohromujících změn a rychlého vývoje. Třetí fáze je další výbušnou, kreativní etapou. Tento sociální novorozenec se nyní intenzivně zabývá svou identitou a svým místem v komunitě. Klade si otázku: „Kdo jsem?”

Jemný a ustálený růst předchozích let se znovu zrychluje, tělesné proporce se mění na finální, na proporce dospělého. Dospívající postupně dosahuje sexuální zralosti a tím i možnosti reprodukce. Tyto změny, které jsou doprovázeny divoce kolísající hladinou hormonů, a nová úroveň sebeuvědomění – zejména, pokud jde o sexualitu a přitažlivost – jsou pochopitelně pro dítě matoucí, frustrující a často doslova bolestivé. Velký výdej energie zanechává rostoucího dospívajícího náchylného k možným zdravotním problémům a nemotorného ve svém „novém” těle.

Všechno tohle znamená, že dospívající potřebuje silné vzory a někoho, kdo o něj bude pečovat a poskytne mu zázemí, podporu a bezpečnost.

Čtvrtá fáze: Dospělost

V tomto bodě by se měl mladý člověk, který úspěšně prošel předchozími fázemi, ukázat jako silný a sebevědomý mladý jedinec, který je připravený a dychtivý začít aktivně přispívat do společnosti. Klade si finální otázku: „Jak naložím se svým životem?”

Jestliže předchozí fáze umožňovaly dítěti a dospívajícímu naplnit jejich potřeby a náležitě se rozvíjet, potom stojí mladý dospělý pevně na svých nohách a je připraven nastolit pořádek a mír jak ve vnějším, tak i ve svém vnitřním světě. Připravuje se a začíná chodit do zaměstnání (prostřednictvím učňovské přípravy nebo vysokoškolského vzdělání); učí se najít rovnováhu mezi prací a svým osobním životem; postupně identifikuje a osvojí si svou pozici v komunitě, mezi přáteli a v rodině; vybuduje si svůj sociální, emocionální a spirituální život. Najde si partnera, eventuálně založí svou vlastní rodinu. Zralá lidská bytost je nakonec připravena dávat a sloužit druhým, aktivně se podílet na veřejném životě a stát se plnohodnotným a produktivním členem našeho druhu.