Nastavení domácího prostředí, část II.

V minulých článcích jsme psali o konceptu připraveného prostředí a také jsme popsali domácí prostředí pro novorozence. Nyní je čas zaměřit se na přípravu prostředí pro děti, které už umí lézt a pro batolata.

Zhruba v polovině prvního roku života přicházejí dva hlavní milníky související s pohybem: dítě se učí pohybovat a později sedět bez podpory. Náhle se malé nehybné nemluvně, které se předtím muselo spoléhat na to, že ho někdo přenese, nebo mu přinese hračku, promění v plazící, uhánějící, lezoucí smršť zvědavosti a zkoumání.

Brzy toto nově pohybující se dítě jistě najde něco zajímavého, za čím se vydat nebo něco, na čem si může opravdu smlsnout (ano, přijde nejen pohyb, ale i zuby). Bude si také moci sednout, podržet si to a prozkoumat to pomocí rukou. Předtím se potřebovalo držet (nebo drželo předmět nad sebou, pokud leželo na zádech); nyní je veškerá tato kapacita volná pro předměty jeho zájmu.

Toto období může být pro rodiče trochu děsivé: všechny druhy běžného vybavení v domácnosti jsou nyní potenciálním rizikem, od elektrických zásuvek až po box pro kočku. Není potřeba říkat, že by domov měl být bezpečný (pravděpodobně před nějakým časem byl) pro našeho nebojácného průzkumníka; přesto však asi bude pravděpodobně potřeba nějaká další úprava. Totéž se stane znovu, jakmile o několik měsíců později dosáhnou dalšího milníku, když se naučí chodit.

Bohužel to, co mnoho rodičů nyní dělá ve jménu bezpečnosti, je omezování dítěte: dávají ho do ohrádky, vysoké židle a dalších pastí, které mu brání v prozkoumávání jeho prostředí. Dr. Montessori, stejně jako Dr. Quattrocchi Montanaro (její studentka a velká průkopnice programu pro průvodce dětí ve věku 0-3), nemohly být o dopadech takových přístupů otevřenější. Jak obě psaly, účinně tím držíme děti v nižší fázi vývoje. Je to nerozumné a krátkozraké. Místo omezování prostředí dítěte je nyní čas ho rozšířit, nabídnout nové příležitosti, které dítěti umožní používat a zlepšovat své nové dary.

Přizpůsobení domácího prostředí

Co tedy změnit? Ze všeho nejdřív musíme skutečně zvážit bezpečnost: i když nechceme dítě příliš rozmazlovat a chovat se k němu jako ve vatičce, může být miminko, které už se umí pohybovat, samo sobě nebezpečné. Nejlepší způsob jak začít, je zkusit si lehnout/sednout na podlahu, hned vedle vašeho miminka, a pozorovat jaké nebezpečí mu z této perspektivy  hrozí. Když už budete pozorovat prostředí z pohledu vašeho dítěte, můžete už také zvážit, co se stane, když vaše dítě začne chodit, protože se velmi brzy bude zvedat do stoje.

Toto je vhodný čas dočasně odstranit dekorace, přivázat záclony a závěsy, odvést rodinná dědictví a umělecká díla. Tato exploze pohybu a zvědavosti nebude trvat věčně, stejně jako ďábelské tendence vašeho dítěte – jakmile pochopí, že jsou některé věci zakázané nebo nebezpečné, budete moci vrátit věci do normálu.

Bylo by vskutku jednodušší přežít tento čas tím, že umístíte dítě do ohrádky. Vezměte ale v úvahu, že jsou to jedny z nejdůležitějších měsíců života vašeho dítěte, kdy buduje základy své budoucí osobnosti a formuje svůj charakter. Určitě chcete, aby se učilo a jednalo dle těchto ohromných vnitřních sil; a určitě chcete, aby vědělo, že je ve vaší rodině vítáno a oceňováno, že je mu svět otevřený a že je plný zázraků. Čím více procvičují porozumění a kontrolu nad svým prostředím, tím dříve ho ovládnou a budou se k němu chovat uctivě a důvěryhodně.

Co pořídit?

V prostoru, kde se dítě pohybuje, je potřeba provést menší, ale důležité změny. Za prvé, prostor pro rozvoj hrubé motoriky bude potřebovat více „sofistikovanější“ pomůcky – malé překážky, přes které se lze plazit a lézt (něco jako pevný polštář). Předměty, ke kterým se lze přitáhnout (ideální je malá tyč přímo před zrcadlem, ale stejně tak i malé sedátko, pohovka nebo nízká polstrovaná police). Závěsné pohyblivé mobily, které stimulovaly kopání a natahování ležícího dítěte, již nejsou nutné, ačkoliv stále vytvářejí krásné dekorace. Místo toho se lépe pobaví s míčky, které může honit!

V oblasti péče o tělo je důležité dítě čím dál více zapojovat do převlékání a mytí. Jakmile se dítě dokáže posadit, mělo by dostat malou židličku nebo polštář, kam si může sednout, když se jde obléknout, ideálně hned vedle zrcadla. Může začít pomáhat dospělému, který sedí vedle něj. Postupně si pak začne samo natahovat ponožky, kalhoty, oblékat tričko a nazouvat boty. Batole by mělo mít vlastní malou šatní skříň, kde bude mít oblečení (vhodné a sezónní), ze kterého si bude moci samo vybrat, co si vezme na sebe – modré tričko, a nebo raději to zelené? Chození na záchod se samozřejmě stává zcela samostatným tématem, kterému jsme se již věnovali v jednom z předchozích článků.

Jakmile dítě přejde na pevnou stravu, mělo by dostat vhodné vybavení: v Montessori to nazýváme „odstavný” stolek. Naštěstí jsou nyní malé stolky a židličky všude dostupné, například v řetězci Ikea. Odrazujeme od vysokých židlí, nebo alespoň od jejich neustálého používání (mohou posloužit při rodinném stolování a umožnit tak všem sedět spolu u stolu), protože vyžadují, aby na ně někdo dítě usadil a připoutal, a pak ho dal zase dolů. Dobrou alternativou může být konvertibilní dětská židle.

Od miminkovského pokoje k dětskému

V batolecím období se z pokojíčku postupně vytrácí miminkovské vybavení a mění se v pokoj pro „velké” dítě. Potřebuje pracovní místo, knihovnu, skříňku, šatní skříň. Nebude již potřebovat přebalovací pult nebo vaničku. Změna nastává i v prostoru na spaní. Dítě již mělo svojí vlastní postel. Nyní můžeme matraci umístit do klasického rámu postele a přidat k ní noční stolek a lampičku.

Důležitým úkolem v tomto období je ve skutečnosti propojení míst, které byly předtím vyhrazeny speciálně pro miminko, do společných rodinných prostor. Hygiena by již měla probíhat v koupelně, vyměšování na záchodě, místo speciálního místa na jídlo by se dítě mělo stravovat v kuchyni nebo jídelně, společně s ostatními. Je velmi důležité, aby do všech částí domu, které slouží celé rodině, patřilo i dítě: můžete například dát do obýváku malou židli, v kuchyni dát nádobí pro dítě do zásuvky nebo poličky, kam dosáhne, v koupelně udělat místo pro dětský kartáček a mýdlo tak, aby na ně dítě samo dosáhlo a další věci přizpůsobit tak, aby je dítě mohlo dělat samo. Stejně tak by mělo mít v domácnosti i povinnosti. Opět je potřeba to zařídit tak, aby je mohlo plnit samo, tak jak jsme již psali v předchozím článku.

Příště se podíváme na potřeby dětí ve školkovém a nižším školním věku.

Komentáře
  • Kategorie