Kurikulum a vzdělávací oblasti Montessori

Montessori školy nedělí školní den na jednotlivé předměty; žáci mají během celého dne k dispozici individuální cvičení a lekce, ze kterých si sami vybírají. Jak je tedy vzdělávací plán organizován?

Dr. Montessori strukturovala školní kurikulum do pěti základních oblastí.  Montessori učitelé studují tyto oblasti v rámci své přípravy a na jejich základě organizují třídy tak, aby již samotné uspořádání prostoru odpovídalo struktuře vzdělávacího plánu a pomáhalo žákům orientovat se v materiálech a učivu.

Praktický život

Praktický život tvoří jádro Montessori třídy. V „Nidu“, prostředí pro děti do tří let, se batolata naučí vytírat podlahu nebo zalévat rostliny; v „Casa“, prostředí pro děti od tří do šesti let, děti procvičují, jak si nalít vodu bez rozlévání nebo jak oloupat a nakrájet ovoce na svačinu. Na základní škole se povaha praktického života mění a přesouvá se do aktivit mimo samotnou učebnu (ačkoli i nadále si děti utírají prach na poličkách, umývají po sobě nádobí nebo zalévají květiny). Soustředí se ale zejména na praktická „cvičení“ jako zajít na poštu a podat balíček, nebo domluvit návštěvu na veterině pro třídního mazlíčka.

“Praktické dovednosti“ – ať už jde o to přišít knoflíky nebo sestavit rozpočet – jsou tradiční součástí vzdělávání, v Montessori ale získávají nové pojetí, význam a hloubku. Ačkoliv jsou tyto dovednosti užitečné, skutečným cílem Praktického života je mnohem více, než jen naučit dítě naolejovat dřevěné nádobí nebo umlet kávu.

My se zaměřujeme na duševní, citový i fyziologický prospěch, které děti v rámci těchto cvičení získávají.  Zvládnutím pečlivě zvolených konkrétních, užitečných úkolů si každé dítě rozvíjí nezávislost, sebedůvěru a pozitivní obraz sebe sama. Součástí identity dítěte se stává jejich vnímání sama sebe jako schopného pracovníka a studenta: někoho, kdo dokáže zvládnout každý úkol, který mu prostředí předloží; dokáže se postarat sám o sebe i o ostatní; a dokáže pracovat ve prospěch své komunity.

Smyslová výchova

Smyslem senzorických aktivit je vybudit, podpořit a zdokonalovat smyslové vnímání dětí.

Podstata všech forem učení spočívá v naší interakci s prostředím. Veškeré informace, které nám prostředí předává, přichází skrz naše smysly; z toho pak jasně plyne, že zdokonalení a rozvoj naší smyslové soustavy nám umožní hlubší pochopení světa kolem nás.

Z toho vycházela Dr. Montessori při tvorbě osnov smyslové výchovy. S velkým zadostiučiněním pak sledovala nadšený zájem svých žáků, který se rychle zúročil v soustředěné, smysluplné práci. Požitek a uspokojení, které malé děti projevují u senzorických cvičení, jsou pro nás důkazem jejich hodnoty a správnosti.

Smyslové aktivity zahrnují cvičení cílená na zrakovou, hmatovou a sluchovou percepci, ale také na kultivování čichu a chuti, barického a termického smyslu, vnímání tlaku a teplotu, a propriocepci a stereognostické vnímání (vnímání polohy a postavení těla, a vnímání tvaru dotýkaného objektu). V praxi se jedná zejména o řadu cvičení, při nichž děti třídí a řadí předměty podle dané charakteristiky: děti například třídí různé barevné destičky podle barevného odstínu nebo destičky různých povrchů podle jejich hrubosti. Při dalších cvičení se děti úmyslně omezují na daný smysl: například když se zavázanýma očima vybírají ze „stereognostického pytlíku“ vybraná geometrická tělesa na základě jejich tvaru.

Jazyk

Jazyk a komunikace patří mezi základní lidské projevy a naše úroveň jazykových dovedností určuje nejen naši účast ve společnosti, ale i naše poznání a vnímání samotného světa. Proto v Montessori třídách věnujeme jazykovému vyjádření velkou pozornost.

Prvním krokem je získání mluveného jazyka prostřednictvím konverzace, verbálních cvičení, her a navyšování slovní zásoby. Jak víme, vývoj jazyka (a tedy i jazykové vzdělávání) začíná už před narozením. Kromě fyzických materiálů (knih, jazykových karet a předmětů) je většina osnov raného mluveného jazyka „neviditelná“: spočívá v zásadách a pravidlech toho, jak musí učitelé s dětmi mluvit a naslouchat jim tak, aby podpořili učení a porozumění.

Ve třídě Casa přidáváme novou a nesmírně důležitou stránku jazyka – jeho psanou podobu a aktivity čtení a psaní. Pečlivě navržené materiály a pohyblivé abecedy umožňují dětem zvládnout „duševní“ část psaní (kódování a dekódování psaného jazyka), už v období, kdy fyzický projev – psaní samotné – je pro jejich jemnou motoriku stále ještě nepřekonanou výzvou.

Na základní škole se jazyková výchova zaměřuje hlavně na strukturu a pravidla jazyka. Děti pracují na studiu slov a slovních druhů, větném rozboru a dalších gramatických jevech. Postupně přecházejí od konkrétních materiálů, které jim pomohly vizualizovat a organizovat znalosti, k abstraktnímu porozumění.

Matematika

Dr. Montessori uváděla matematiku jako jednu ze základních lidských tendencí, stejně jako jazyk a komunikaci. Matematické myšlení podle ní neoddělitelně formuje naše vnímání a prožívání. Nespočet dětí i dospělých by možná s tímto tvrzením chtěl polemizovat, protože si ze školy odnesl negativní vztah k matematice; Montessori vzdělávání je ale koncipované tak, aby se podobně špatným zkušenostem a přístupům vyhnulo.

V matematice předkládáme dětem pečlivé navržené materiály a cvičení, které reprezentují a představují jednotlivé matematické koncepty. Děti si tato cvičení opakují do chvíle, než o ně samy ztratí zájem – ve chvíli, kdy daný koncept dokonale ovládnou. Prostřednictvím těchto konkrétních materiálů si budují pevný základ pro další vzdělávání. „Samoopravné“ materiály jsou navrženy tak, aby byla dítěti každá chyba okamžitě patrná, takže není proto třeba, aby dítě opravoval dospělý. Dítě se tak nemusí obávat kritiky ostatních: přirozené se učí prostřednictvím vlastní cílené činnosti, poznává a opravuje své chyby a opakovaně prožívá výzvy a úspěchy.

Matematické materiály postupují od jednoduchých smyslových cvičení, které dětem představují základní charakteristicky jako gradovaná velikost a hodnota; po pravdě řečeno můžeme celou smyslovou výchovu a praktický život chápat jako jakýsi předstupeň matematiky, protože se v rámci nich dítě seznamuje například s koncepcí objemu, posloupnosti nebo množství. V Case se děti učí významu matematických symbolů a začínají manipulovat s čísly (reprezentovanými konkrétními předměty: cívkami, korálky a kostkami). Na základní škole žáci pokračují v používání sofistikovaných materiálů, které jim umožní konkrétně reprezentovat pokročilejší operace (např. víceciferné dělení), a postupně přecházejí k automatizaci a abstrakci tohoto učiva.

Kultura

Zahrnovat „kulturu“ do seznamu klíčových vzdělávacích oblastí může vzbudit údiv, ale Dr. Montessori tímto názvem chápala propojené shrnutí všech oblastí lidského poznání. Kulturou nebo kulturní výchovou tak označujeme lekce přecházející od zoologie přes chemii až po historii. Namísto přesně definovaných lekcí nebo přednášek zahrnuje Montessori třída širokou škálu materiálů, knih a dalších zdrojů, které si kladou za cíl umožnit dětem osvojit základní koncepty a vědomosti, ale především v nich probudit zvídavost a živý zájem o další učení.

Dr. Montessori představila nový přístup k prezentaci společenských věd: od globálního po lokální. Například v zeměpise je předškolním dětem nejprve představena planeta Země jako celek; děti jsou napřed seznámeny s kontinenty a velkými (nad)národními celky a teprve potom se přesunují ke studiu menších lokalit a vlastního domova.  Díky tomu mohou všechny nové a detailní znalosti integrovat do rámce toho, co už znají. To také odpovídá nátuře malých dětí, které mají ohromný zájem a nadšení „učit se úplně o všem“.

Na základní škole pak představujeme zcela novou formu výuky: Kosmickou výchovu a její základ, Velké lekce. Velké lekce jsou prožitkové, impresionistické prezentace, jejichž cílem je zaujmout živou a často romanticky zaměřenou představivost těchto žáků. Jejich další vzdělávání tak vychází z úžasu a fascinací naším světem.

Umění a hudba

Výtvarné umění a hudba jsou v Montessori pevně zakotveny jako základní učební obory, stejně tak jako jazyk a matematika. V Montessori věříme, že umění je nedílnou složkou duševního života každého dospělého, a nejen to: že pro děti je stejně nezbytně důležité jako třeba zdravé jídlo nebo dostatek spánku.

Pro umění není vyhrazen daný omezený čas; namísto toho je integrováno do celého fungování Montessori třídy. Zpíváme a tančíme během celého dne; dětem jsou vždy k dispozici výtvarné potřeby, ať už pro nezávislé vyjádření, tak pro použití v rámci dalších lekcí a cvičení: například pokud se dítě rozhodne vytvořit temperou ilustrace pro svůj projekt o dinosaurech. Hudební teorie začíná smyslovými sluchovými cvičeními a pokračuje prostřednictvích krásných specializovaných materiálů, mezi které patří tónové zvonky a stupnice. Dějiny umění a hudby jsou součástí kulturního vzdělávání.

Montessori také vyžaduje, aby děti měly přístup k „opravdovým“ uměleckým potřebám a kvalitním hudebním nástrojům (namísto hudebních hraček, nekvalitních dětských pastelek a fixů). Cílem je poskytnout dítěti plný smyslový zážitek, který poskytují výtvarné materiály a jasné tóny kvalitních hudebních nástrojů.

Zvláštní zmínka musí být věnována dvěma „předmětům“, které sice netvoří samostatné oblasti, ale jsou přesto klíčovými prvky Montessori kurikula.

* Zdvořilostní výchova

Zdvořilostní výchova je ta složka Praktického života, která se zaměřuje na sociální interakce.  Většinu těchto cvičení dítě nevykonává samostatně s materiály, ale prostřednictvím interakce s učiteli a ostatními dětmi. Patří mezi ně například zdvořilá žádost a poděkování, ale také konkrétní příklady, jako jak nabídnout návštěvě občerstvení nebo se zdvořile omluvit před odchodem od stolu.  V Case jsou tyto aktivity opakovány a procvičovány – radostně a s velkým zájmem – stejně jako každá jiná lekce.

Osnovy zdvořilostní výchovy mají hlubší význam než jen naučit děti pravidla etikety a základy slušného chování. Jejich záměrem je vést napřed učitele a jejich prostřednictvím postupně i děti k tomu, aby jednaly a zacházely s ostatními způsobem, který demonstruje a rozvíjí hodnoty laskavosti, respektu a důstojnosti. Jeho účelem je pomoci každému dítěti postupně dospět v mírumilovné, soucitné lidské bytosti a občany.

* Pohyb

Co se týče důležitosti pohybu pro lidský život a rozvoj nebo propojení lidského těla a mysli, Dr. Montessori se vyjadřovala naprosto jednoznačně. Jednoduše a krátce řečeno, v Montessori považujeme pohyb za základní, neodmyslitelnou součást každé vzdělávací aktivity, v našich třídách má pohyb své nezastupitelné místo a je mu věnována zvláštní pozornost.

Co ale není tradiční součástí Montessori tříd, je tělesná výchova. Pohyb v našem pojetí není cvičení na podporu fyzického zdraví, ale řízená, účelná fyzická činnost v prostředí: například komplexní pohyb ruky, která manipuluje s pohyblivými písmenky, nebo pečlivá koordinace batolete nesoucího kýbl vody.

Rostoucí přesvědčení Montessori učitelů, tlak veřejnosti i autorit postupně vyvolává integraci tělesné výchovy do Montessori škol a tříd. Dokonce i vytrvalí Montessori tradicionalisté už dnes připouští, že životní styl (a fyzická aktivita) dětí, které Dr. Montessori vyučovala před sto lety, se značně lišil od života dnešních dětí; fyzické a fyziologické potřeby dětí si vyžadují typ aktivit, kterých se jim v minulosti často dostávalo mimo školu.

Aby ale tělesná výchova odpovídala hodnotám Montessori vzdělávání, musí být zážitková, zaměřená na dítě a jeho potřeby, individualizovaná a nesoutěživá; v posledních letech vzniklo několik programů, které tyto hodnoty respektují a dobře zapadají do našeho vzdělávání. Žádný z těchto programů a cvičení však nenahrazuje hodnotu cílevědomého vzdělávacího pohybu, který je integrován do našich vzdělávacích osnov.

 

Komentáře
  • Kategorie