Montessori a náboženství

Montessori vzdělávání není ve své podstatě nábožensky založené a samo o sobě žádnou formu náboženské nauky neposkytuje. K čemu ale děti úmyslně vyzývá je radostný, respektující a zvídavý postoj ke všem formám a podobám lidského duchovna.

Dr. Montessori vyrostla jako katolička, jak by se u Italky žijící na přelomu století dalo očekávat. Vliv, který na ni víra měla, můžeme pozorovat v průběhu celého jejího života: celá její práce je hluboce provázána s přesvědčením o posvátnosti lidské duše a bratrství celého lidského rodu; a také s pevným odhodláním usilovat o mír jako o nejušlechtilejší lidský cíl.

Dr. Montessori již během svých studií a zejména v návaznosti raných úspěchů své pedagogické práce dalece cestovala. V průběhu svého života se setkala s čelními představiteli mnoha odvětví: s vědci, umělci a také politickými a náboženskými vůdci. Tato setkání ji hluboce ovlivnila jak v práci, tak v myšlení. Jak se přesně náboženské přesvědčení dr. Montessori vyvíjelo, nevíme, protože si i v této oblasti svého života udržovala soukromí. Nicméně existují důkazy svědčící o tom, že postupně došla k principiálnímu nesouhlasu s postoji katolické církve; a zároveň že měla významné vazby na mimoevropská náboženství i ezoterické filosofie, zejména prostřednictvím Teosofické společnosti.

Pokud o člověku nejvíce vypovídají činy, odkazem dr. Montessori je nepochybně hluboký humanismus. Stejně tak jako před sto lety, i dnes její práce nadále inspiruje a podněcuje děti i dospělé ctít, obhajovat a rozvíjet naše společné lidské hodnoty.  

Duchovní život jako základní lidská tendence

Duchovní život je v Montessori teorii řazen k pěti základním lidským tendencím a společně s ostatními čtyřmi (prací, zkoumáním, skupinovým chováním a matematickým myšlením) je chápán jako jedna ze základních hnacích sil utvářejících naše prožívání. Čtyři hlavní aspekty duchovního života — umění, hudba, tanec a víra (ať už v podobě náboženství, ateismu nebo humanistických zaměření) jsou vždy přítomné ve všech lidských kulturách. Dr. Montessori tak explicitně uváděla duchovní život jako něco, co nás všechny spojuje spíše než rozděluje.

Náboženství jako součást osnov

Většina Montessori škol volí možnost prezentovat náboženství v rámci kurikula jako součást kulturní výchovy. Využíváme k tomu jak materiály a pomůcky ve třídě, tak i aktivní zapojení žáků. Stejně tak jako podporujeme děti odlišných etnických skupin, národností nebo mateřských jazyků v tom, aby s ostatními sdílely a oslavovaly své kulturní dědictví, tak je povzbuzujeme i ke sdílení náboženské víry. Mají tak například příležitost přinést do třídy fotografie, předměty, slavnostní oděvy; učit spolužáky příběhy nebo písně své víry.

Některé školy (zejména mezinárodní, s multikulturním kolektivem) organizují kulturní “veletrhy”, na nichž studenti vystupují jako ambasadoři svých zemí a kultur (včetně náboženské víry) a učí o nich ostatní. Pořádáme oslavy svátků jako příležitost poznat a uctít dědictví každého z nás. V dané škole tak mohou například v průběhu zimy proběhnout oslavy a akce na příležitost Mawlidu, Chanuky, Vánoc a Čínského nového roku. Dětem se tak nabízí vnímat krásu a údiv pro každý z nich.

Montessori metoda v náboženské výuce

Globální charakter Montessori vzdělávání tvoří decentralizovaná síť podobně smýšlejících, ale samostatně působících lektorů a organizací. Z toho logicky vyplývá značná rozmanitost náboženských postojů jednotlivých škol a jejich provozovatelů. Existují tak Montessori školy sekulární, ale i explicitně nábožensky orientované – od muslimských přes budhistické, jorubské, šintoistické… a mnohé další.

Namísto kulturní výchovy, tak jako jsme ji popsali výše, adaptují Montessori principy a techniky přímo pro výuku náboženství. K tomu je třeba využít v náboženské výchově praktickou zkušenost, aktivní účast dětí v projevech víry (při obřadech, bohoslužbách, rozjímání aj) a v neposlední řadě dbát na prožívání a radost dítěte. Náboženství se pak stává další částí osnov.

Z těchto programů je pravděpodobně nejlépe kodifikovaná Katecheze Dobrého pastýře, která byla poprvé představena v 50. letech a poté přepracována v 80. letech. Tento program katolické katecheze se koná v Atriu: speciální třídě nebo oblasti třídy s vypracovanými materiály a aktivitami. Ačkoliv se někteří zastánci tohoto programu vyjadřují jinak, Dr. Montessori se na něm sama nijak nepodílela ani se k němu nikdy nijak nevyjádřila.

Montessori vzdělávání si klade za cíl sloužit, chránit a podporovat lidský život v celé jeho rozmanitosti a bohatství. Jeho plody a výhody jsou pro všechny z nás, ať už jsme ateisté, věřící nebo cokoliv mezi.