Víc než jen pastelky a fixy

Internet je plný „inspirací” pro rodiče a učitele malých dětí. Najít můžete úžasně tvořivé a nápadité rady a návody, ale také hromady naprosto zcestných věcí. Proto si tento článek klade za úkol poskytnout nikoliv seznam konkrétních nápadů, ale raději příklady, vysvětlení a zásady. Ty vám pomohou s tím, jak vybrat (nebo vymyslet) výtvarné aktivity, na co nezapomenout a čemu se raději vyhnout.

Než začneme

První, na co bychom měli pamatovat, je samozřejmě důvod, proč tohle vlastně děláme. Jak výtvarná činnost dítěti prospívá, proč stojí za to se jí vůbec věnovat?

Přínosy dětského výtvarničení zahrnují zdokonalení jemné motoriky a zrakového zpracovávání nebo prodloužení rozsahu pozornosti, ale také rozvoj sebevědomí, sebeovládání a sebevyjádření; zvýšenou duševní pružnost a samozřejmě tvořivost: schopnost přetvářet, dávat vzniknout něčemu novému. Všechny tyto schopnosti a charakteristiky získává dítě jak jinak než procvičováním, opakováním a uplatňováním. To ale znamená, že právě toto procvičování a uplatňování musí výtvarná aktivita umožnit.

Jinými slovy, výtvarné aktivity musí dítěti (i těm nejmenším batolatům!) nabídnout prostor a možnost experimentovat, dělat věci po svém, projevit vlastní vkus a chuť. Velmi často se bohužel setkáváme s výtvarnými projekty, u kterých má dítě jednoduše plnit přesné instrukce krok za krokem. Koupit můžeme mnoho předem připravených sad, které je třeba pouze mechanicky sestavit předem určeným způsobem. To neznamená, že by se jednalo o nějak špatné nebo škodlivé hračky: například pokud dítě vystřihuje předtištěné tvary, procvičuje si tak soustředění i koordinaci ruky a oka, a podobné projekty můžeme právem zahrnout pod Praktický život. Nejedná se ale o výtvarné umění v pravém smyslu slova a rozhodně to nemůže zaujmout jeho místo ve vývoji dítěte.

U skutečného umění musí na prvním místě stát proces tvoření, ne konečný výtvor. Vlastní nápady, experimenty a invence dítěte jsou o mnoho cennější než dokonalé, krásné projekty. V umění není nic dobře nebo špatně, jediné, co musíme dítěti nastavit, jsou základní hranice – „malujeme na papír, ne na zeď” nebo „nůžkami můžeme stříhat papír a látku, ale ne oblečení nebo drát”. Zvlášť u malých dětí se někdy výsledného výtvoru ani nedočkáme, protože si z modelíny napřed pečlivě něco vytvoří, a pak to hned s chutí rozplácnou, nebo si budou spokojeně malovat vodou na chodník, a pak jen pozorovat, jak jejich obrázek schne a mizí. Rodičům může dnes alespoň pomoci chytrý telefon – je mnohem lepší si dětskou práci vyfotit, než na něj naléhat, aby “nám” něco vyrobilo.

Sydney Gurewitz Clemensová, předškolní pedagožka, která se mimo jiné hluboce věnovala dětské výtvarné práci, napsala: „Role umění ve vzdělávání spočívá v tom, že dětem umožňuje stávat se samy sebou, místo toho být jako všichni ostatní.” Na to je ale třeba, aby mělo dítě možnost tvořit umění, které je jen jeho, namísto všech ostatních.

Jak si můžeme vypěstovat tento přístup? Namísto toho, abyste dětem dávali celé projekty, nabídněte jim nástroje a materiály. V Montessori považujeme za ideální „výtvarný koutek” nebo poličku, na které je rozumné množství věcí – několik pro batole, zhruba deset různých věcí pro předškoláka, celá skříňka pro školní dítě. Koutek je dítěti kdykoliv k dispozici a může si z něj brát dle vlastní chuti a zájmu. Několik klíčových aktivit je k dispozici vždycky – kreslení, malování a lepení. Vše ostatní můžeme buď obměňovat, nebo dítěti zpřístupnit na vyžádání, například materiály k tvoření koláží, odstřižky látek, různé druhy barev a podobně.

Kreslení a čmárání

Potřeby pro kreslení a čmárání byly popsány poměrně detailně v předchozím článku. Co ještě dodat?

Nabídněte dětem různé kreslící povrchy! Svislé a šikmé povrchy (tabule, krabice, výtvarné stěny – stačí papír přilepený páskou na zeď) dítěti snadno nabídnou novou motorickou výzvu a novou perspektivu.

Nedržte se jenom papíru a hurá na zem. Jednak s chodníkovými křídami, jednak s kamínky, klacíky nebo šiškami – dítě může experimentovat se stopou, kterou všechny tyto materiály zanechají na dlažbě, v písku nebo v hlíně.

Pár slov k omalovánkám. Vybarvování předloh je třeba vnímat jako cvičení pro ruku, které dítěti pomáhá lépe ovládat tužku; také napomáhají rozvoji pozornosti a soustředění. Rozhodně nic nezkazíte, pokud zařadíte několik pěkných listů nebo sešitů k omalování. Bohužel ale většina dětí dostává omalovánek nesmyslně mnoho. Jak vyplývá z úvodu, předtištěná předloha – která dokonce někdy obsahuje i návod, které barvy vybrat – nemůže být právem považovaná za výtvarnou aktivitu a rozhodně nemůže zaujmout místo čistého papíru.

Malování

Na malování s malými dětmi je těžké, že dělá hrozný nepořádek. Pro děti má obrovskou výhodu a přínos: dělá hrozný nepořádek!

Malování nabízí celou řadu úžasných smyslových zážitků. Umožňuje dětem zkoumat barvu a prostor úplně novým způsobem a objevit vztahy a zákonitosti mezi nimi. Některé děti – a dospělí – raději kreslí právě proto, že je to předvídatelnější a pořádnější, ale oddat se malování může být pro nás hluboce uspokojivá, rozvíjející a někdy až terapeutická zkušenost.

Začít můžeme s prstovými barvami a vodovkami, a pak zkoušet různá přírodní média a pigmenty: malovat se dá kávou, čajem nebo různými šťávami; barvu můžeme nanášet klacíkem, pírkem nebo provázkem; a malovat můžeme na plastovou pěnu, kapesníčky nebo filtrový papír. Hodně „špinavé”, smyslové aktivity může malé dítě dělat ve vaně, na dlažbě, venku nebo na plastové plachtě. Zkuste například kapat barvu do rozprostřené holící pěny, malovat prsty na sklo nebo zrcadlo, nebo v létě malovat venku vodou. Jenom pamatujte na to nastavit před začátkem práce základní pravidla a zásady a nevynechejte s dítětem ani přípravu, ani následný úklid.

Otiskování, tvary a textury

Tiskátka jsou vlastně zvláštní druh malování – s jejich pomocí přenášíme barvu na papír speciálním způsobem. Můžeme buď koupit gumová razítka, nebo si je se starším dítětem sami vyrobit (vydlabat kousek linolea, vyřezat rozkrojenou bramboru nebo si je třeba vytvarovat z modelovací hmoty); stejně tak lze vyzkoušet obtisky různých běžných věcí, které najdeme doma: například klíče, vidličky, dna skleniček a podobně.

Obkreslování a přenášení povrchů. Obtahování vystřižené lepenky, různých hraček nebo předmětů je nová výzva pro ruku a také hromada nových možností pro dítě. Ohromně zajímavé je prokreslování, u kterého si dítě přenese reliéfní předmět na přiložený papír pastelkou nebo voskovkou. Můžeme techniku dítěti představit několika příklady – prokreslením mince, hrubé látky nebo tkaného prostírání – a pak je jen nechat samo najít další.

Modelování

V batolecím věku se objevuje senzitivní období pro manipulaci amorfních látek, jako je voda, hlína, bahno a další. Děti se samy hluboce zabaví tím, že tyto látky přelévají, mačkají, trhají, tvarují, staví a boří. Právě v tuto chvíli je ideální dítěti představit modelování.

Jako první si každý představí asi běžně dostupnou plastelínu; také je možné sehnat různé písky a slizy. V Montessori třídách používáme s oblibou kvalitní neostřenou keramickou hlínu, hlavně pro její krásu a příjemný pocit. Určitě vyzkoušejte domácí, ručně vyrobené plastelíny (jejich základem je zpravidla lepidlo nebo mouka). Vlastní příprava nabízí dítěti krásnou aktivitu Praktického života a mezi další výhody patří nízká cena a nekonečná přizpůsobivost barvy, pevnosti nebo různých vůní, které můžeme do hmoty přidat.

Základní dovednosti, které můžeme dítěti ukázat, zahrnují rozválení hmoty, uplácání koule a válečku, výroba základní umačkané mističky, rozdělení hmoty na dvě části a jejich opětovné spojení. Pokud dítě toto všechno zvládne, neexistují meze jejich nápadů a vyžití.

Můžeme vřele doporučit přidávat k plastelínám a k jejich základním nástrojům (váleček, tvořítka, vykrajovátka) také různé další nápady a předměty. Například z moduritu může dítě vyrobit “příšerky” s obličeji a končetinami z klacíků, šišek a kamínků. Stačí dítěti naznačit a ukázat, co vše je mu k dispozici, a o zbytek se postará jejich vlastní představivost a kreativita.

Konstrukční tvorba

Nůžky a lepidlo dáváme dětem zhruba okolo druhého roku. Batolata mají ve velké oblibě koláže – stačí jim ukázat, jak zacházet s lepidlem (ať už se jedná o lepící tyčinku nebo tekuté lepidlo a štětec) a dát jim sbírku předmětů a odstřižků, které mohou lepit na základ (například kousek kartonu). Individualita dítěte se okamžitě projeví ve výběru a kompozici jednotlivých kousků, bez jakéhokoliv zásahu dospělého.

Opravdu stačí dát dítěti k dispozici dostatek materiálů a možná naznačit nebo ukázat pár příkladů, a pak jen nechat zbytek na jejich vlastní fantazii. Velmi vhodné je dát dítěti nejrůznější “recyklovaný” materiál, protože i nejostýchavější dítě může divoce experimentovat s materiály, které by jinak letěly do koše: obalové materiály, roličky od toaletního papíru a papírových utěrek, malířská páska a lepidlo se přemění na kouzelný zámek, svištící letadlo nebo futuristického robota.

Pro vaši inspiraci nabízíme seznam toho, co může mít k dispozici předškolní dítě:

  • Čistý papír
  • Provázek, šňůrky, levná páska (malířská krepová páska je ideální)
  • Balíčky a krabice (od bot, cereálií, kelímky od jogurtu, kartony od vajíček)
  • Vatové tyčinky, tampónky a kuličky
  • Dřevěné špachtle a tyčky
  • Měkký drát a dýmkové kartáčky
  • Filc a odstřižky látek
  • Recyklovaný papír (noviny, časopisy, vzorníky barev nebo tapet)
  • Přírodniny

Přírodniny se vyplatí zmínit zvlášť. Ať už jde o šišky, kousky kůry, kamínky, lisované listy, tráva a květiny, semínka a sušené plody (žaludy, kaštany) nebo zbytky z kuchyně (slupky od cibule, skořápky slunečnice nebo vlašských ořechů) – nic z toho nestojí ani korunu, jsou jedinečné, krásné a podporují v dítěti nejen tvořivost, ale také pozitivní vztah k životnímu prostředí. Používejte je co možná nejvíce!

Spojené nebo návazné aktivity

Ačkoliv se nejedná vyloženě o výtvarné aktivity, nicméně existuje řada výtvarně příbuzných věcí, materiálů a projektů, které také můžete dítěti zpřístupnit. Jedná se například o zkoumání barev (ať už řadíte vzorky podle odstínu, nebo “mícháte” barvy s kousky hedvábného papíru nebo s barevnými sklíčky), různé mozaikové aktivity (nejběžnější jsou nažehlovací korálky, ale existuje celá řada vynikajících podobných hraček) nebo také prošívání, tkaní a nejrůznější pletací a háčkovací nástroje.

Nezapomínejme také na to představit dětem „opravdové” dospělácké umění. Zkusme vzít s sebou i maličké miminko nebo batole, alespoň na chvíli, na výstavy a do galerií; můžeme si s dětmi prohlížet krásné ilustrace, bavit se o obrazech a umělcích. Starší děti můžeme navést k tomu, aby si vedly obrázkový deník, zejména pro zvláštní příležitosti, jako jsou svátky a dovolené. Nejpodstatnější je být dítěti vzorem a vést je k tomu, aby si cenily krásy a umění ve všech jeho formách – nestyďme se proto ukázat jim právě to umění, které se nám samotným nejvíc líbí, nebo ke kterému máme blízko.

Jak jsme psali na samotném začátku, umění je jednou ze základních, fundamentálních vlastností člověka. Nemusíme být zrovna každý umělec, nicméně naše srdce a duše si žádá, abychom umění dali prostor a důležitost v našem životě.

Komentáře
  • Kategorie