Absorbující mysl

Tento článek je ze série zvané “Základy Montessori”, která si klade za cíl objasnit klíčové pojmy Montessori filozofie. Tyto pojmy jsou základními stavebními kameny jak v metodě Montessori, tak i v chápání lidského vývoje jako takového. Kliknutím na záložku prozkoumejte celou sérii!

Když se poprvé ponoříte do pozoruhodného světa Montessori, budete se možná cítit, jako byste vkročili do paralelního vesmíru nebo při nejmenším do cizí země, která má svá přesvědčení, své zvyky a svůj jazyk, které jsou pro člověka zvenku nepochopitelné. Možná že dokonce i ti, kteří už tento svět trošku okusili – třeba dokonce začali používat termíny jako “senzitivní období” a “psychické embryo” v každodenní konverzaci – by měli problém tyto pojmy přesně definovat. Z mé zkušenosti je nejčastěji nesprávně používaným termínem ten, který je zároveň názvem ústřední knihy dr. Montessori: Absorbující mysl. Pojďme se v tomto článku ponořit do toho, co přesně tento pojem znamená!

Absorbující mysl je, nejjednodušeji řečeno, název pro “dětskou mysl” (“La Mente del Bambino”) v prvních šesti letech života (během první vývojové fáze – více o tomto tématu v jednom z následujících článků). Dr. Montessori nebyla první ani poslední, kdo vypozoroval, že dětská mysl funguje jinak než mysl dospělých. Její pozorovací génius ji ale umožnil identifikovat, popsat a definovat tyto rozdíly, a dát tak vzniknout geniálnímu modelu absorbující mysli, který dnes používáme.

Dr. Montessori se při utváření své teorie lidského vývoje spoléhala na soudobý výzkum a především na svá vlastní pozorování a interakci s dítětem. Dnes máme k dispozici mnohem sofistikovanější nástroje, jakými jsou neurologické zobrazovací metody nebo elektromagnetické aktivity. Nikoho nepřekvapí (alespoň mezi příznivci Montessori), že moderní neurověda zatím všechny objevy dr. Montessori podkládá přímo pozorovatelnými a měřitelnými daty. Snad jednoho dne její závěry přijme také soudobá pedagogika.

Čtyři pilíře

Možná znáte vysvětlení absorbující mysli jako “houby”, která nasává informace z prostředí. Toto je velmi omezený pohled, i když dětská schopnost přijímat informace z prostředí je skutečně u dospělých neslýchaná. Důležitější ovšem je, jak informace vyhledává, zpracovává a osvojuje.

Dr. Montessori popsala absorbující mysl jako soubor čtyř částí neboli pilířů; ve své definici si mnoho propůjčila z práce soudobého anglického pedagoga sira Percyho Nunna. Horme v řecké mytologii znamená energetický impuls, duše. V Montessori je horme pud, který dítě nutí projevit se, přijít do kontaktu s prostředím a učit se. Je srovnatelný se silou vůle u dospělého, ale je odlišný v tom, že je vrozený, nevědomý a neodolatelný. Kdokoliv někdo pozoroval malé dítě, které se znovu a znovu přes opakovaný neúspěch pokouší stát, může tyto vlastnosti dosvědčit.

Dále máme vnitřního učitele. Pokud je horme motor, pak je vnitřní učitel kormidlem. Dr. Montessori vypozorovala zvláštní skutečnost, že děti po celém světě mají tendenci dosáhnout určitých milníků v průměru ve stejnou dobu. Jedná se nejen o známé milníky jako sezení, chození, žvatlání a mluvení, ale také ty mnohem složitější, jako jsou interakce s vrstevníky, smysl pro férové chování a spravedlnost nebo kreslení a malování. Dokonce i v kulturách, které jsou si velmi vzdálené, děti projevují stejné obecné zájmy, způsoby hry a sklony v chování přibližně ve stejnou dobu. Dr. Montessori usoudila, že musí existovat instinktivní řád, duševní plán, chcete-li, nebo vnitřní učitel, který dítěti hlídá čas a vede ho k vyhledávání, interakci a zvládnutí určitých aspektů prostředí v daném čase (což se projevuje jako senzitivní období, na která se zaměříme v dalším článku).

Ale co s tou “absorbující” částí – s onou “houbou”? Paměť dítěte funguje odlišně: jeho mysl je na informaci připravena jinak než mysl dospělého. Zatímco dospělý se informaci naučí a uchovává si ji (více či méně trvale), dítě používá zkušenost k budování sebe sama. Absorbující mysl vybavena jiným typem základní paměti: mneme, pojmenované podle řecké múzy paměti. Ačkoli neumožňuje vědomé vybavení v pozdějším životě, informace a zkušenosti uchované v mneme formují naši osobnost, charakter a chování. Mneme je převažující formou paměti v prvních třech letech života a poté je postupně nahrazena vědomou pamětí; v dospělosti může být aktivována krajními nebo extrémně emocionálními zážitky (např. traumaty), ale většinou ovlivňuje naše chování na nevědomé úrovni.

A jako poslední dr. Montessori pozorovala a popsala nebuly (mlhoviny),  potenciály lidských bytostí. Stanovila, že charakteristiky našeho společného lidství, jakými jsou např. jazyk, hudba nebo matematické myšlení, jsou vrozené předpoklady, které dřímají v každém z nás a čekají na probuzení skrze zkušenost s prostředím. Například člověk, který v dětství neslyšel hudbu, nikdy nerozvine svou muzikálnost; muzikálnost je ale vlastní každému novorozenci. Stejně tak jako se z hmoty mlhoviny může zrodit hvězda, nebo se tento materiál může naopak rozptýlit ve vesmíru, tak mohou být nebuly absorbující mysli proměněny ve schopnosti, nebo být navždy ztraceny kvůli nedostatku podnětů.

Co to znamená?

Dr. Montessori stanovila, že jedinečným úspěchem lidského druhu je schopnost adaptovat se na různá prostředí a upravit je svým potřebám. V porovnání s ostatními savci, dokonce i s ostatními lidoopy, je lidský novorozenec neuvěřitelně zranitelný. Má minimum instinktů a předprogramovaných znalostí a je fyzicky bolestně nezpůsobilý přežít ve vnějším světě; místo toho se rodí s obrovským potenciálem učit se a měnit se s ohledem na prostředí. Tato flexibilita a adaptabilita, kterou nám dává absorbující mysl, nám umožňuje vytvořit složité, různorodé a úspěšné komunity ve všech koutech naší planety, dokonce dosáhnout až ke hvězdám. Informace, které dítě shromáždí v období absorbující mysli nejsou pouze uchovávány; ovlivňují celé sebe-formování, nebo-li, jak napsala dr. Montessori, jsou ztělesněny: stanou se základní částí toho, kým dítě je.

Dr. Montessori poukazuje na dítě jako na článek mezi minulostí a budoucností, spoj, který provazuje lidskou historii. Aby docházelo k pokroku lidstva, musíme stavět na těch, kteří nám předcházeli. V dospělosti se měníme velmi málo; je velmi těžké změnit i ty nejjednodušší návyky. Ale děti jsou těmi, kdo pohání změnu z generace na generaci. My jsme lidmi dneška: naše děti jsou lidmi zítřka. Právě jejich vzdělání, práce jejich absorbující mysli, určí kulturu a společnost budoucnosti.

Jedinečné schopnosti absorbující mysli ovšem nejsou vědomé a kritické; dítě si nevybírá, co se z prostředí naučí a ztělesní.

Je proto na nás, abychom nabídli to nejlepší z nás: to, čím chceme, aby se lidstvo stalo.