Blog
Normalizace Tento článek je dalším ze série „Základy Montessori“, která si klade za cíl objasnit klíčové pojmy Montessori filozofie. Tyto pojmy jsou základními stavebními kameny jak v Montessori metodě, tak i v chápání lidského vývoje jako takového. Když Dr. Montessori poprvé začala aplikovat...
Před dosažením věku dvou let prochází dítě sérií vývojových změn, díky kterým začíná potřebovat nové sociální prostředí. Ačkoliv rodiče pro ně zůstávají i nadále hlavní jistotou v jejich životě, potřebují děti v této fázi rozšířit své sociální obzory, dostat příležitost kontaktu s vrstevníky, a získat...
Obrázek je vůbec prvním obsahem knihy, který dítě dokáže „přečíst”. Právě díky obrázkům dítě porozumí příběhu a je schopné interpretovat hlavní postavy, zvířátka, nejrůznější prostředí či situace, aniž by umělo skutečně číst. Z ilustrací zobrazujících výraz v obličeji a z řeči těla je dítě schopné...
Lekce zdvořilostního chování v Montessori jsou navrženy jako co možná nejlepší nástroj, který je dětem v tomto úkolu hodnotným pomocníkem. Vysvětlováním a názorným ukazováním předáváme dětem návod, jak se chovat, komunikovat a jednat s ostatními co nejharmoničtějším způsobem, a pomáháme jim tyto dovednosti procvičovat a osvojovat si je. Postupně,...
V Montessori věříme ve vrozenou laskavost a mírumilovnost dětí. Jak potom přistupujeme k malým dětem, které ubližují ostatním?
V anglosaských zemích se před pěti stoletími začalo říkat, že „Děti by měly být vidět, ne slyšet“. Už by to mohlo být přežité, přesto se podle toho ještě mnoho lidí chová. Co si ale počít, když máte dítě, které potřebuje být...
Jak zařídit, aby se naše děti měly rády? Aby spolu dobře vycházely, byly na sebe hodné a jedno druhému oporou?
Křik, dupání, slzy a vztekání – žádný rodič to nemá rád, ale ve výchově dítěte se jim sotva vyhnete. Jak nám může Montessori pomoci zvládnout bouřlivé dětské emoce?
Příběh lidstva je příběhem spolupráce a kompromisu. Každý z nás musí přizpůsobit své chování ostatním a naučit se harmonickému soužití. A jako první se to učíme jako děti, od svých rodičů.
„Ty jsi ale hodný chlapec!” „To je na jedničku s hvězdičkou.” „Jsi šikulka.” Tohle dítě v Montessori třídě neuslyší. Mělo by takové pochvaly slýchat doma?
